Lucienne

Velice modrý pták od Maeterlincka v podání divadla Husa na provázku byl představením pro mě vzácným. Jednoduše jsem víc, než vnímání děje s pochopením vnímala svou nechápavost. Taky s pochopením, proto vzácnost.

Začalo to nenápadně...

Vzhledem k tomu, že nemáme televizi a já trávím čas jinak než u vizuálních médií, které mi informace pečlivě utřídí a řeknou mi, co si mám myslet, to byl letos asi třetí film, který jsem shlédla. Uznávám, že na to, že je červenec, se to někomu může zdát moc, ale co nadělám. Zhýčkaná neslýchaným luxusem praní v pračce místo v ruce a občasným koupením pečiva místo každodenního pečení si prostě občas udělám čas na něco marnivého.

A Ladyhawke byla jedna z nejvíce marnivých věcí za poslední týdny, zapomenu-li na problém s ofinou...

mi přibyla do sbírky. Stal se ze mně sběratel. Totiž, pěkné verše se sbírají samy...

Po celý podzim

se skláním nad zledovatělými břehy

Jeřabiny soumraku

se dotýkají mých rtů

V nůši se leskne hvězda

Uprostřed brodu skald

připomíná smutek z toho, že ustal déšť

miroslav fišmeister _aspoň že postel je pohodlná...

Miroslav Fišmeister – To okno je malé!

Paní Poledňáková mne trochu zklamala se svou novou rodinnou komedií Jak se krotí krokodýli.

Těšila jsem na rodinnou srandu, obrázky Tater, své znovuvyvolané vzpomínky na školy v přírodě a tábory.

Tisíc a jeden příběh zápletky, který nikam nevede. Nevím, nějak mi to nedává smysl. Zdá se mi, že paní režisérka rozhodila kolem sebe kruh z rýže – co zrnko to příběh – a uvnitř něj nechala herce po sobě házet vejci a dorty.