Lucienne

V dnešních pohavlovských dnech, kdy zažíváme vlastní odpor k tomu, čemu jsme cinkali klíči na náměstích, mohu nabídnout tichou vzpomínku na to, jaký jsme byli národ, jaké se vydávaly knížky a jaký byl duch doby před sto, sto padesáti lety. Přízeň mě lámala, ať tomuto textu dám vlastní ohoz, aby to bylo čitelnější, ale já mám starou češtinu tak ráda, že jsem se přemluvit nenechala. Koneckonců, tenhle blog není mainstreamový, ale chce lákat čtenáře na občasné třešničky, kromě tedy posledních statí o Kulichovi a minulých skvostech :)

Pomněnky dle Václava Beneše Třebízského. V Praze léta páně MCMXL. Nakladatelství Kropáč & Kucharský.

Sloupové veršovánky pražského proroka.

Jednu dobu jsme spolu totiž hráli hru – on lepil svá díla na sloupy, zdi, jízdní řády na zastávkách i popelnice – začínal pravidelně před šestou ráno. Já jsem po šesté šla do práce a všechny lístky, co jsem objevila, jsem strhla a schovala. Odpoledne jsem šla domů a znovu strhávala to, co on nalepil kolem poledne.

Prostě mě nějak bavil :) Stovky lístečků jsem vyhodila, teď jsem jich však pár objevila. Bavte se alespoň stejně tak dobře, jako já tenkrát...

Narozdíl od jinejch měst, žejo :)

My totiž máme prázdný obchody, jako za socialismu...

Uvítali jste, že Jiří Čunek odchází z vlády?

Hledáte alternativu? Možnosti výběru na trhu? Něco neotřelého pro ženy žijící v souladu s cykly přírody?

Ale prosím... Stačí poprosit kouzelné sluchátko!

Haló, haló...

Svým zaujetím pro meteorologii a vášní pro vtipné meteorology se tu netajím. Nyní mohu poukázat na jednu meteorologickou raritku od sousedů ze slovenského Chopoku.

...věštění počasí z křišťálové koule.

Beze slov...

Respektive, kdeže ti ukecaní netoví diskutéři ztratili slova?