Lucienne

Když jsem se vrátila domů, nastala typicky ženská situace, kdy jsem vešla, nadýchla se starého známého vzduchu, nechala se porazit Eliškou v jejím záchvatu radosti, kdy lítala dva metry nahoru, kníkala a nakonec si lehla, pokládala si packy na oči a směrem k čumáku dělala pohyby jsem velmi šťastná /  jsem ostuda ze všech ostud největší,  přičemž tato nejhlubší a nejčastěji prožívaná emoce se dá rozlišit jen podle situace, ve které se Eliška nachází. Rozhlédla jsem se a vida, že mám kam šlápnout, divá zvěř jen kvete, rozkošatěna o 23 potkaních  miminek, která právě začínala mžourat na svět, sedla na mě spokojenost. Osm z nich spatřilo svět z důvodu dozrání očiček ke zjištění, že na svět se dá koukat a prožívalo okamžiky prvních mrků na mámu Besipku, patnáct dalších bylo čerstvě narozených, takže jejich vstup do světa byl takový velmi symbolicky názorný.

Na Vřídle probíhá taková malá prodejní výstavka umění ze skla. Když se tam chodím dívat na tryskající pramen, kochám se nápaditými kousky. Jedno z nich, aktuálně téměř čtvrtmilionová položka v seznamu, se jmenuje „Paradise fruit". Líbí se mi. Líbí se mi tolik, že jsem až zapomněla, jak se jmenuje doopravdy a když jsem hledala výraz, který by daný kousek pojmenoval, přišlo mi na mysl „poznání". Poznání nemá daleko od ráje, alespoň v symbolickém slova smyslu. A ráj není daleko od poznání.

Mám takovou jednu myšlenku, ověřenou praxí. Cokoli se může využít, bude využito. Úspory lze téměř vždycky najít právě vynalézavostí a takto zaměřený člověk dokáže zužitkovat skoro všechno.

„Vy sami jste si zhuntovali tělo tak, až dostalo rakovinu. Celý život jste si křivili postoj těla, až špatně fungovalo a jak skončilo – to víte, proto jste tady. Na jogu chodíte, protože se tu máte naučit tělo znovu ovládat, protože tohle za vás nikdo neudělá. Jedině vy si můžete správně postavit páteř a chodit rovně, nehrbit se a nekrčit. Jak vám mají fungovat správně vnitřní orgány, když jste se chovali tak, jak jste se chovali?" Pokračovala cvičitelka tónem první hodiny v Obecné škole, pak si vzala dlouhé ukazovátko.

Na skupinovém tělocviku se pomalu střídají lidé, muži i ženy. Ženy tradičně považují cvičení na balonu za přitažlivé, na rozdíl od mužů, kteří obecně takové směšné pohyby na čemsi kulatém, co jim ujíždí pod zadkem, nedělají rádi.

Čím delší dobu trávím v Karlových Varech, tím víc mi cizinci lezou na nervy. Téměř každý mě oslovuje rusky, ač si nemyslím, že bych vypadala jako příslušnice tohoto národa, v Karlových Varech tak početného. Nemyslím si, že bych byla xenofobní, ale čeho je moc, toho je příliš. Potkám-li ze 100 lidí 90 rusky mluvících, mají-li obchody standardně názvy a nápisy v azbuce a třeba tam ani není nápis v češtině, ceny jsou uváděny v eurech a místo starobylých Varů plných kavárniček, tančíren a obchůdků jsou tu desítky prodejen zlata, kožichů a luxusních kabelek, popřípadě ruských čepic, matrjošek a podobného materiálu. Statisíce létají vzduchem až to našince musí nutně zarazit.