Kdysi dávno, když byl mrazák in a každá lepší rodina ho musela mít, se potřeby obyvatelstva obrátily k obsahu mrazáku, jeho položení v bytě či domě, spotřebě elektřiny a takových dalších nevýrazných věcí, což není tématem mého článku.
To, na co se nyní chci zaměřit, je obsah mého maličkatého mrazáku včera, zítra a dnes.
Můj manžel má rád dobré jídlo. Vymýšlí si proto variace na dobrá jídla, taková, která by mu sedla do chutě. Já je uvařím. Co se vařilo dvě tři hodiny je sežráno za pět minut, jak tu jistě všichni, co vaří, ví.
Někdy se dostaneme k mlsnosti přímo chlapsky typické.
Pozdní noční doba kolem půlnoci. Hledám recept na domácí vaječňák a procházím jednu kuchařku za druhou. Nenalézám. Oči nastavené na rychlé analyzování textu, procházím jak laserem stovky názvů jeden za druhým.
Až u jednoho zůstanu stát a zamyslím se hluboce...
Považuji se za celkem zdatnou kuchařku, zvlášť napoprvé zřejmě aktivuji všechny své síly, takže první pokus od většiny jídel je dobrý. Je to stejné, jako když řeknu, že jsem celkem zdatnou řidičkou a tím mobilizuji všechny své síly pokaždé, když vlezu na silnici a čtyřicítkou váhavého svátečního řidiče štvu kolemjedoucí vyježděné šíbry, kterým dělám dobrou službu, protože kdy už jindy mají své klaksony nabrousit, než projížděním v piruetách kolem mně. Díky tomu znám vcelku dobře možnosti různých tůtátek a rozšiřuje mi to obzory.
Někdy ovšem se mé napoprvé trochu nevyvede.
Občas se přistihnu, že zkouším. Zkouším nové druhy jídel, nové postupy, nové přísady a v neposlední řadě i přímo nikdy nevyzkoušené suroviny, se kterými experimentuji. Mým aktuálním kuchařským kiksem byl ztužený pokrmový tuk.
Člověk by řekl, že na tom se nedá co zkazit, ne?
Ale dá...
Svíčkovou?!?!?
Všechno je jednou poprvé. I svíčková. A rovnou s šibeničním termínem.
Mé detektivní schopnosti opět došly naplnění...
