Lucienne
pondělí, 12. prosince 2011
Jak jsem nezodpovědný pacient a dotyčné tím štvu
Inu, možná jsem i zodpovědná, ale sama k sobě.
Dneska jsem se probudila s řádnými horečkami. Věděla jsem však, že stůj co stůj musím dojet do nemocnice, kde jsem v podstatě minulých čtrnáct dní ležela a vyžádat si hlášení, které mi vydají, až bude mít můj docent čas. První čas, který mi napsali na propustku, byl minulý čtvrtek – to byl zrovna docent v Praze. Dnes byl nemocný, jestli se to bude táhnout i přes vánoce se neví. Takže zase nic. A stovka jízdného v háji, nemluvě o čase a dnešní chřipce nebo co to je. Až tak jsem se sebou hazardovala.
V nemocnici mi přišlo špatně. I uviděla jsem místo na lavičce, vedle stařenka jak věchýtek a že prej to místo je jejího muže a ať jdu pryč. Jistě chápete, proč jsem si v duchu řekla, že ten tu není, teď jsem tu já a mám smrt na jazyku, proto na to kašlu.
Takže zase jsem byla ta špatná. Jak přišel její manžel tak ona ho pustila sednout a já tam popadala dech, srdce v krku. Pak se to zklidnilo, poděkovala jsem za místo a odešla.
Doma jsem padla do postele jak podťatá, zoufale nahatá a úplně v limbu. Přišel kocour, čuchul si ke mně pod peřinou zezadu, pak mě obešel a jal se dýchat duch z mých nosních dírek.
Pak odešel nadobro kamsi na podlahu.
Já prostě kde můžu, tam dělám problémy :)
Témata
Odkazy
Lucienne by Lucienne Poláková is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.