Lucienne
sobota, 10. prosince 2011
Jak Kulich zlobí, lump jeden
Kulich zlobí, protože je asi v pubertě a jako každej puberťák má svoje. Ten můj tu lítá jako střelenej a vidina sáčku, igelitky nebo jakéhokoliv obalu obsahující cokoliv (já tu mít heroin, tak ho to asi zabije) ho vzkojotí k nevídaným úkonům.
Třeba včera – byla jsem na nákupu a tam měli slevu na jakýsi sáček s bramboráky. No co, projednou se to nezblázní. Vlezu domu, položím tašku na podlahu a neuplyne ani pět minut, to jako si jdu umýt ruce a svléci se, a Kulich se tu najednou potuluje s nohou plnou mouky nebo co to je. Říkám si, mouku mám uklizenou... Co se tu sakra děje?
A ony to bramboráky, jak jsem zjistila až nakonec, protože byly až úplně dole, komplet protržené z obou stran a vysypané, z taktéž protržené igelitky.
Taky je to malý zlodějíček. Miluje chleba a máslo. Ne jako chleba s máslem. To ne. Pro něj je absolutní terno, když vezme do tlamičky půlku chleba, dotlačí ho na kraj linky, shodí ho na zem a v zubech ho donese někam, kam na něj nemůžu a kde si ho může tiše hryzat, samozřejmě v pytlíku, protože jsme kulturní lidi a protože to splňuje jeho kritérium vášně.
Pak jde ukradnout máslo – tentýž způsob.
Domácí to neví, ale jeden roh postele je už rozdrápaný. Katastrofa pro domácího, výhra pro kocoura – postel nejde přemístit.
Nějak si už nemůžu vzpomenout na další zlobení. Když to tak vezmu, tak je skoro svatej :)
Komentáře (4)
Tip:
Važte dobře, na koho odkazujete a zda komentujete smysluplně.
Témata
Odkazy
Lucienne by Lucienne Poláková is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.