Lucienne

Když mi ho vracely, ukázaly mi kastrační rány a prý ho mám z přepravky pustit o půlnoci, abych doma neměla potácející se kocouře. Pochopitelně jsem neposlechla, neboť být po operaci a zavřený v těsném prostoru přepravky, to by mě osobně velmi štvalo. Takže jsem tu měla potácející se kocouře bez kul. Pohled to  byl žalostný.

A v tu chvíli se projevil chlap v něm a odmítal jakékoli hlazení. Urazil se. Ty hrozné škleby jsem přičítala bolesti po operaci. Kojota taky když něco bolelo tak zalezl a nebyla s ním řeč. Byla jsem na to připravená.

"Nemá si to lízat." Děla paní veterinářka. "Hlídejte ho."

"A to mám jako udělat jak?" Odpověděla jsem jí. Taky musím někdy spát.

Udělala jsem mu pelíšek v koupelně, kde je teplo – musí být v teple. Jenomže mi utekl a prošmajdal se na dlaždice u vchodových dveří. Zavřela jsem oči. On sám musí vědět nejlíp, kde je mu dobře. Pak přišly návaly zvracení. Zaplaťpánbu jen vody, ale i tak mu bylo pěkně zle. Přes noc se lepšil a dneska je zasmušilý, ale už je vidět, že je mu líp.

Tak to tady spolu táhneme a snad to i dotáhneme do dobrého stavu.

linkuj.cz vybrali.sme.sk