Furt tu něco smrdělo, ale děsně. Vypíglovala jsem kočičí záchod. Pořád tu něco smrdělo. Prohlídla jsem už celý byt. Boha jeho já měla nasráno ve skříni, respektive ve výklenku, který je otevřený. A louže sračiček měla naprosto stejnou barvu jako nábytek, takže to nebylo hned vidět, dokonce ani napodruhé a napotřetí.
Koho by to napadlo – nasrat do skříně. Notabene průjem, takže louže zvící deseti centimetrů. Jsme tu jenom dva a já si do vlastního výklenku prostě nenaseru.
Ó bože, proč já si jenom pořizovala kočku! :)
