Lucienne

Nedokážu si v roce 2011, dvaadvacet let po lidech "domácích", ani představit, že nějakej domácí jde a zvoní byt od bytu, vejde dovnitř a kontroluje čistotu sprchových koutů. Panebože za co. A přesně to prožívám.

Sousedi už o mně domácímu nahlásili, že se mi na balkoně rozteklo máslo a taky, že slyšeli velkého psa. To je u mně pes dva dny, necelé. Já snad žiju za socialismu, tady se čas zastavil.

Eliška neštěká, protože nesmí a protože se to prostě nedělá. Vím to o ní co ji znám. A domácí mi nahlásil, že slyšel "drápy psa jak chodí po podlaze". A tak to spojil s prohlídkou čistoty sprchového koutu. Eliška zrovna nechodila, tak musel kecat. Ale něco říct musel, aby mi mohl dát oficiální napomenutí, než mne vyhodí i se psem a kocourem na ulici.

A tak jsem donucená vzít Elišku ke Kojotovi, tam přespat než se Kojot vrátí a pak se sem zase nastěhovat jako hodná holčička.

Jo, minule mne nenuceně pan domácí pohladil na tváři, z čehož jsem byla konsternovaná, tak jsem mu volala, že takhle teda ne, tak mi to teď dal sežrat.

Kdo už by se mě měl zastat když už ne já sama.

Já z toho snad vyrostu.

Jo a peníze na stěhování nemám.

linkuj.cz vybrali.sme.sk