Lucienne
pátek, 28. října 2011
Šíření pohody
Kojot odjel na Mezi světy a mně zůstala Eliška na hlídání. Odvezla jsem si jí do své vesničky a kdo to ví, co nastalo? Správně. Nastaly obranné manévry obou znesvářených světů – psího a kočičího.
No a někde mezi tím jsem se plácala já.
V první chvíli, co jsme vlezli do dveří, se pohodlně rozvalený kocour naježil a skočil dozadu naší postele.
Nepřítel! Lev! Zvíře pětkrát větší než já! Úprk.
Tak nějak to bylo. Poznenáhlu si Kulich z velkého povzdálí prohlížel klidně ležící Elišku. Pak nastalo půlení místnosti. Ty si buď ve své půlce a já zase budu ve svojí. Hranice se mlžně, ale přitom zásadně točila podle pohybů jednotlivých protagonistů.
Nakonec se stalo to, co bylo naprosto nezbytné. Ta nepřekonatelná překážka v podobě velké postele. Ta svazující jemnost červeného prostěradla a pastelové peřiny s červeným přehozem. Možná nedůležité v tak důležitém okamžiku budování důvěry.
A tak tu ležíme na jedné posteli, vlčačka – já – kocourek. Dotýkáme se těly a je nám spolu důvěrně, ale pohodově.
Ještě, že ten Kojot odjel.
Komentáře (0)
Tip:
Važte dobře, na koho odkazujete a zda komentujete smysluplně.
Témata
Odkazy
Lucienne by Lucienne Poláková is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.