Lucienne

Když jsem ležela u Kojota v posteli, tak večer tiše kolem nás chodily kočky a používaly nás jako trampolínu.

Jak to vlastně ty kočky dělají, že je lidi takhle berou? Byly tak drzé, tak svoje...

Vlastně se mi to velmi líbí. Být vlastněna kočkou, nebo teď, kocourem.  Je to takový pacholek... Tak to se mnou válí, že jsem dočista jeho. Je to svého druhu zamilovanost. Moje přízeň říká, že jsem si pořídila dítě, ale tak to není. Můj kocour nebo spíš můj žebříček hodnot je Bůh – Kulich Cour – Já. Je to velmi jednoduché. Žádné dítě tam nevidím. Ani nemohu říci, že by byl nějak přehnaně roztomilý, takové to maličké koťátko. To ne. Už je skoro dospělý. Osm měsíců starý. Pravý puberťák.

Jsem z něj nadšená.

Zrovna dnes jsem utržila takový škrábanec na pozadí, až mi tekla krev. To miláčka dočista raplo a honil tady brněnskej Grand Prix.

Prostě to brát s rezervou. Zamilovat se člověk může dočista do čehokoli. Nových šatů, bot, kocoura, chlapa. A já jsem teda fest zamilovaná. Endorfiny frčí na dálnici mého času života a já jedu jak na koksu. Zamilovanost prý může trvat dva roky. Tedy ta endorfinová, podle pana Plzáka. To pak asi padnu na zadek. Lásku předělat neumím, ani tu lidskou.

Jsem dost zakletá princezna. Kojot vypadnul z tvrze a jde dobývat jiné zámky, přičemž žasnu, kde bere tolik energie k takovým výkonům. Já zůstala vypálená, vypleněná, s prokopnutejma dveřma a nic se neděje. Všechno je ok. Svrhnout všechnu tu verbež navěky. No už se těším na dalšího návštěvníka. Z něj nejdříve vymlátim duši v judu, aby věděl, zač je toho loket a pak se možná budeme bavit dál, pokud ještě bude o čem. Zklamaná ženská je horší než sud vřící smůly.

Ale kocour zachraňuje situaci, delikátně. Je to taková moje radost v těch starostech. I když taky má svoje.

Takže aspoň malý plus.

linkuj.cz vybrali.sme.sk