Lucienne
čtvrtek, 21. července 2011
Tak jedeme navostro, pani!
Co to je mít doopravdovou zodpovědnost? Mít někoho na starost. U potkanů mi to tak na mysl nepřišlo, až s kocoury v naší rodině.
To znamená i mého kocourka.
Jeden den jsem si našla brigádu nebo si spíš brigáda našla mně řetězovým mailem. Bylo to jak vyhrát v loterii. Asi taková pravděpodobnost. Hlídejte sedm koček na pět dní. A tak jsem se jala hlídat sedm kočičáků.
Spala jsem v ložnici se dvěma kočkami, nebo spíš s jedním kocourkem a jednou kočičkou. Když jsme leželi vedle sebe na posteli tváří v tvář, zamilovali jsme se do sebe. A protože láska i hory přenáší, odnesla jsem si domů kocourka. Že je "von" mi vůbec nepřišlo. Bylo to prostě takové hravé kotě a moc jsme se spolu nasmáli. I kočka se směje, nemyslete si.
Doma jsem mezitím měla tři potkánky od slečny z Prahy, která měla doma potkaní milostnou havárii. Jenže s Kulichem alias Kulíškem to nebylo k vydržení. Neustále potkany doslova prasil. Furt pracky v kleci, co chvíli atak. Potkánci věčně schovaní v domečku a trnoucí hrůzou, nutno říci, že oprávněnou, protože už jsem jednou vyndavala potkana z Kulichovy tlamy. Tak jsme se s Kojotem domluvili a vzal si je Kojot. To bylo nejdůležitější řešení zvířecí krize.
Když jsem v duchu volila, jestli potkany nebo kočičáka, vedl kočičák. Koneckonců jsem mohla, s jistým úsilím, kočičáka vrátit, potkany jsem vrátit nemohla. Ale prostě to pouto, co jsme s kocourkem mezi sebou měli, bylo dost pevné, aby vydrželo i mojí lásku k potkanům. A tak Kulíšek zůstal.
S Kulichem si denně užíváme srandy kopec. Mám doma malého maxipsa Fíka. Protože jsem ho hodně chválila za skoky v posteli, mám teď kotě, jako by mělo pružinky na tlapkách. Skáče jak střelený. Mimo to tu má z pokojů rychlodráhu a podlaha je vyblejskaná od jeho přistání. Ne že by to bylo důležitý, ale hrozně se mi líbí, jak vypadá. Má v čokoládově hnědé mramorové pruhy.
Jeho Konečné Řešení Potkaní Otázky spočívalo v tom, že si vlezl do klece po potkanech a tam se vykadil. No v tu chvíli to byla taková klauniáda, že nešlo se nesmát. Černý humor.
Takže jsme na tu samotu dva a to je víc než jeden.
Akorát nevím co si myslí, když trůní ve sprchovém koutě. To se ale asi nedozvím.
Pro zvědavce: www.katango.cz
Rodiče:
Kočička: XL Ferrari of Dyade, NL
Kocourek:
Caramello of the Roman´s Jessin, NL
Komentáře (8)
Tip:
Važte dobře, na koho odkazujete a zda komentujete smysluplně.Gratuluju! Zítra jdu za svým kocourem k rodičům (a za rodiči taky :-).
Cítím se povinována jen upozornit, že mít za spolubydlícího a kamaráda kocoura je trochu jiné, než mít za kamarádku a spolubydlící kočku. Aspoň ten můj je pěknej pirát (jednookej), oproti mé kočičce zdřívějška nebo kočce v práci. A to ta pracovní loví myši a jinou kořist; uvnitř je pak kočičkovsky milá. Kocourec je drak uvnitř (ale ven se bojí a je to nakonec dobře).
Naprosto přesně jsi vystihla to, co mě ještě ani nenapadlo :)))
2Liška:
Je dobře stavěnej. Určitě bude mohutnej jako jeho táta. Je trochu zlomyslnej, trochu kojotí, trochu pyšnej, ale jinak je skvělej. Ani nechtěj vědět, kolik mám děr na prostěradle po drápkách. A to má pěkný škrabadlo a bude mít ještě jedno.
Je to chlap. Od tý doby, co jsem soužila s Karamelkem a Amiškem, jsem spíš na chlapy, protože mají takovou jinou psychiku. Být to kočka, tak bude jiná. To vím, to je jak s potkanama.
2dewberry:
:)
Předtím jsem si osmnáct let hrávala s naší kočkou tak, že mi lovila nohy čouhající zpod peřiny, a ta kočka neudělala jedinou dírku v prostěradle! A kocour hned... To jsou ti kocouři :)
kočk (pekný výraz) je krásny. a vyzerá byť aj pekný nezbedník ;-)
Témata
Odkazy
Lucienne by Lucienne Poláková is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.