Lucienne

Jdu k doktorce. V čekárně dvě baby, jedna přišla přede mnou a jedna po mně. První vleze do ordinace. Druhá, co přišla po mně, zaklepala na sestřičku a do prostoru čekárny prohlásila, že jde jenom na injekci.

"Jasně, jděte, já Vám tu pohlídám kabát," říkám já jak ten blbec.

Baba tam byla hodinu.

Mezitím jsem ji prodrbala s dalším chlapem, co přišel, popřemýšlela o očistě prokletí, baba jedna zatracená, takhle mě vypéct.

Pouštím vztek, zastavuji vztek. Začínám se tím už i bavit. Pořád jsem na půl cestě babu zabít, jen co vyjde z ordinace.

Nakonec jsem se rozhodla pod vlivem příručky o umění přesvědčit a vyjednat aneb jak jednat takticky a sugestivně, babu nezabít, ale zarobit jí pěknou ostudu, když už jdu do toho konfliktu.

Celkem se nás tam za tu hodinu shromáždilo asi deset.

Přeci nebudu sedět a tvářit se, že to je všechno normální a v pořádku. Baba otevřela dveře a já jsem na ni ukázala a hlasitě řekla rozhodným hlasem: "Vás už v životě nepustím. Vy jste mého ústupku pouze využila a zneužila."

"Cože?" Vrátila mi to baba.

"Říkám, že už Vás v životě nepustím před sebe do ordinace. Klidně zneužijete mé dobré vůle a jdete si popovídat s doktorkou. Byla jste tam hodinu!" Čekárna se baví.

"To ne já, já jsem šla jenom na injekci. To paní doktorka mě vtáhla dovnitř. To ne já." Praví baba.

A je to. Strana 92 mojí příručky o vyjednávání. Agresorovi se poskytne náhradní cíl – doktorka, která může za celé zpoždění. Včera v noci jsem to četla.

Už nic neříkám. Má ji taky přečtenou ;) Baba jedna.

Pokud chucpe, tak v Brně... Jinak to snad ani není možný.

linkuj.cz vybrali.sme.sk