Jak tak o tom přemýšlím, nováčci to mají ve všem jednodušší. Já jako slovanský nováček jsem to také měla jednoduché, děly se mi divukrásné věci po dobu zaučování a potom jsem si i ten nejjednodušší krásný pocit musela vydřít. Také vystoupily na hladinu moje kmenové vlastnosti, jako je lekavost ze zázraků a i ten nejmenší zázračíček byl odpálkován pocitem: "Ha! Zvoní mi v těle zvony! Pryč odtud!" Například. Prostě ze začátku jsem jak to vedené tele, pak už získávám rozum a výsledek je na prd.
Kojot na to řekl: "To se stává." Ale to Kojot říká pořád. Přitom se sám leká, když má vystoupit z těla a tahá ho to ven. To by se nejradši zašil do pytle než by podstoupil takový zážitek.
No a já se zase bojím zvonů v meditačním prázdnu v hlavě. Já snad nikdy nepostoupím dál! Když já si nemůžu pomoct...
A neříkejte mi, že to je jednoduché a že si toho nemám všímat. Kupříkladu zvony v hlavě jsou hodně hlasité na to, aby si jich člověk sakra všiml. A co ostatní "zázraky"? Vždyť já už mám pomalu strach si sednout a čumět do blba.......
