Lucienne

Protože jsem byla unavená a chtělo se mi spát, napadla mě metoda snu. Už mnohokrát jsem zde říkala, že mám velkou praxi s prací s podvědomím právě v době před usnutím a po probuzení. Sny analyzuji denně. A tak jsem šla spát s jasným rozhodnutím – dosáhnout svého cíle pomocí snu. Probírala jsem situaci a jaké řešení potřebuji dokud jsem neusnula. Vzbudila jsem se s kompletním řešením v podobě psychodramatu, sigilia a konečného řešení situace. Když jsem ráno byla s Eliškou venku, uviděla jsem šikovný kousek černé látky, jež jsem chtěla použít na krytí našeho prvorepublikového černého vydutého zrcadla. Právě ten se hodil teď k mému řešení. Inu – někdy věci přicházejí z minulosti.

Sen jsem po probuzení okamžitě zapsala, rozdělila do etap, vyhledala sigilium a hledala další vnitřní stopy vedoucí k řešení.

Křižovatka dvou silnic. Dům. Téměř naproti domu leží dítě ve vystlané šátkové postýlce přivázané na trubky zábradlí jako k houpačce. Vedle stojí popelnice. Jdu kolem a je mi dítěte líto. Odvážu ho, zjistím, že je tam ještě ukrytá malá holčička. Podívám se automaticky do popelnice a ta je plná maličkých potkánků a velkých potkanů – mrtvých. Jdu k domu a doufám, že nikoho nepotkám. Potkám však jednu dlouhovlasou blonďatou ženu. Vidím, že dům má v přízemí zamřížovaná okna. Žena vidí v mém náručí dvě děti a zděsí se.

"Ty děti jsou geneticky nenormální! Vraťte je odkud jste je vzala!" říká blondýna.

V tu chvíli přichází osoba, jež má být hlídána a souhlasí s přijetím dětí do své péče.

Blondýna znovu varuje a pak spolu všichni jdeme do domu.

Blondýna nám ukazuje laboratoř a povídá o genetické úchylce – agresivitě. Děti jsou skrytě agresivní, patologicky vyšinuté. Dokážou se všemožně bránit a vracet rány, nejsou socializovatelní v běžné společnosti.

Já s osobou povídáme, že to zkusíme, maximálně se to nepovede. Věříme však, že čistá láska je dovede k rozumu.

Blondýna na to dodává, že to je v genech a že nejsou převychovatelní. Geny neovlivníme. Ona to už zkusila mnohokrát.

Hlídaná osoba odnáší děti nahoru do své rezidence, která je velká, slunná, příjemná. Uvnitř jsou potkani, světlý labrador a ještě snad nějaká kočka. Byt přímo září štěstím. Chlapce položíme ke psovi, který ho začne olizovat, holčičku k potkanům, ti se k ní také mají. Je cítit, že je to takhle správně.

Já odcházím a jedu autem nahoru na velké parkoviště. Tam s autem šachuji do jakéhosi vzorce, je tam také policista, který mi ukazuje. Nakonec zaparkuji.

Výsledek: Odprožití si tohoto příběhu hlídanou osobou, nalezení jména pro chlapce – holčička byla jeho jin, když on byl jang – dohromady jsou jedna osoba. Jednání s nimi – extrémně jemné. Je třeba ušít měkkou kolíbku. Dítě bude zrát a zvykat si na sigilium dva roky. To už doroste do velkého chlapa. Sigilium vyplynulo z mého parkování na čtvercovém parkovišti. Podrobnosti na netu netřeba uvádět.

Výsledkem bude patologicky agresivní jedinec zvyklý na svou rodinu, kterou bude chránit. Je třeba ho chránit a nabíjet jednou týdně v určitý den. Je třeba s ním zacházet jako s dítětem než doroste alespoň do školáka.

Práce zabrala několik hodin, ale výsledkem je výše popsaná situace. Osoba je hlídaná.

linkuj.cz vybrali.sme.sk