V souvislosti s Kojotovými obrovskými úspěchy ve Šťastném hoodoo jsem si občas posteskla nad svojí spíš mystikou než magií a do větru řekla, že taky přejdu k vúdú, abych taky měla takové úspěchy. Pak se mi zdály sny o kostlivcích oblečených v oblecích a to trvalo vždy jednu noc. Mimochodem nevím, kde jsem na to přišla, ale v takové změti různých okultních myšlenek se mi dneska zdál sen, ve kterém jsem konvertovala k islámu, což mě pobavilo. Je to nejméně šílené ze všech zvláštních snů z poslední doby. Chodit v tom jejich hábitu a jezdit s ním výtahem nahoru a dolů, to byl den. Taky jsem kradla sladké zákusky v hospodě v tom hábitu. No nic, už je to pryč :)
Ale k tématu. Ono dělat okultní, skryté, věci, není žádná věc jednoduchá. Kojot řekl, že si připadá prokletý. Ne ve smyslu prokletí někým, ale tím, že je v kontaktu s lovecraftovskými entitami již patnáct let, to je prokletí samo o sobě. Dělat magii je pro Kojota jiné, než dělat mystiku. Soustředit se na nejvyššího boha, například Višnua v hinduismu, je jiné než se soustředit na nižší bohy pro nižší přání. To už je magie.
Slovanští bohové mají sice potenciál, ale ne tak velký jako kupříkladu bohové egyptští, se kterými dělal Hermetický řád Zlatého úsvitu a pracovalo se s nimi víc, než tady se slovanskou magií pracuje těch pár jednotlivců, mezi něž patříme i já s Kojotem. V Rusku, tam mají tito bozi mnohem větší potenciál, ale tady prakticky ne. O tom jsme polemizovali, když jsme rozebírali sílu loa ve voodoo, které prakticky nikdy nezaniklo a je používané dodnes.
Došli jsme k tomu, že větší než prostorová dimenze je nepřekročitelnější dimenze časová. S duchy loa lze pracovat silně i teď, ačkoli pravé haitské voodoo je daleko. Problematika je daleko složitější. Odkazuji na Kojotův článek o Šťastném hoodoo, kde je odkaz na důležitý článek Noiry. My postupme dál, neboť bychom se zasekli na hodně dlouho.
Takže – snažím se objevovat neobjevené a dva roky hledané mantry nedávno spatřily světlo světa. Jenže – jednoduše se tříštím mezi slovanskou magií a šťastným hoodoo a tak mi v hlavě zazněl boží hlas: "Vždyť nemusíš chodit vyšlapanými cestami, můžeš sáhnout do prázdna a najít si tu svou. Magie je všude. Všude je spousta bytostí, které jen čekají, až je objevíš. Až sáhneš a vymodeluješ si co potřebuješ a k čemu to potřebuješ..."
Popravdě řečeno mi to připomnělo jeden ze vzorců magické reality, jak se normální realita prohne a dotkne se magické. Skrz to místo, ten pocit, ten čas, se lze dostat kamkoli jeden potřebuje. Myslím, že to mělo silné spojení s vymýšlenými mantrami, protože to by uhnalo vola. Přemýšlím totiž o sérii manter, jako to je v tantře. Mantry pro nižší bohy, respektive pro bohy a bytosti jako takové. No a zase mi chladne hlava – známka inspirace. Škoda, že se mi chce tak spát...
A vám na dobrou noc obrázek o různých duchovních cestách.
Mimochodem – bavila jsem se s přízní o svých mantrách a řekla jsem, že Kojot to chtěl vymyslet, ale nevymyslel, Karika se k tomu nikdy nedostal nebo ho to nenapadlo a já nad tím přemýšlím už dva roky a teprve teď spatřil systém světlo světa. A víte co na to přízeň? Pro koho to dělám. No já na to, že vím o jednom člověku, který dělá slovanskou magii a ani ho osobně neznám. No a pak zaznělo osvícené: "Tak ty to děláš dva roky a používat to bude jeden další člověk..." No nešvihlo by vás z toho? :)))

