Eliška, psí šera naší domácnosti, poslední dobou hrozně zbabovatěla. Bude jí jedenáct let.
Když jsem byla minulý týden uspávat další naši potkanku Giltinku ve věku dvou let a tří měsíců, dotkla se mě smrt a dala jsem Elišce ještě tak možná rok a půl, možná dva roky života. Změna byla ihned absolutně pochopena a akceptována a během dne Eliška přišla sebou třikrát plácnout do postele a ještě se slastně zarochňat. My dvě spolu někdy komunikujeme telepaticky.
Totiž, skoro padesát odešlých potkanů mne naučilo, že statistika je možná pro někoho nuda, ale dva roky a tři měsíce je hraniční doba života pro dobrých devadesát procent potkanů. Pak už přežívají a mají dvě možnosti – umřít sami nebo býti umřeni ze soucitu. Týden předtím mi došel mail s oznámením dalšího úmrtí z vrhu G. Prostě dva roky a tři měsíce.
Vlčáci se dožívají průměrně dvanácti let. Elišce bude jedenáct. A to je zatraceně brzo do dvou let a tří měsíců...

