Ležela jsem na posteli, ruce roztažené, v jedné rudrakšové modlítko a kontemplovala jsem o tom jak to mám, jak jsem to kdy měla a jak to vlastně chci. Chvíli se nedělo vůbec nic. Až pak se začala rozmotávat Ariadnina nit.
Co je vlastně průvodním jevem při všech takovýchto obřadech, pokud jsou dobře udělané? Radost. Jsou to chvilky s bohy. V tu chvíli si s nimi povídáme o našem životě, našich bolestech, přáních i jen tak drbeme. Není nad to si s bohem pěkně podrbat. To už se skoro dá nazvat boží sešlostí. Sešlostí s bohem. Vnímáte mé dvojsmysly? Daří se Vám přemýšlet o mém textu ve dvou či více rovinách? Zkuste to.
Sbohem se používá v dnešní době jako finální pozdrav. A už Tě v životě nechci vidět...
Avšak mé slastné chvilky s bohy nebo s bohem, jedním po druhém, vnímám či s Kojotem vnímáme úplně jinak. Kojot než by neudělal večerní rituály tak radši spí vestoje než si lehne do postele, ale udělá je. Já si tradičně zapálím svíčku, indické provázky s vonným kořením, hladím málu a kontempluji.
Jsem s bohy a jsem s nimi ráda. Chci s nimi být ráno, v poledne i večer. Otázkou je, jakou tomu dát formu. Marcel Vanek měl svůj meditační kobereček, také o něm uvažuji. Nějaký malý, abych ho mohla nosit všude s sebou. Kdekoli si kecnout na zem a tiše kontemplovat. Možná to nakonec udělám, i když bych měla být co nejvíc nezávislá.
A tak vám přeji: "Buďte s bohy... A přemýšlejte jak...."

