Lucienne

Dva potkani běželi přes dvůr. Jednoho z nich kdosi zabil. Druhý potkan zůstal bez hnutí sedět. Zjistilo se, že je slepý. Vedle mrtvého potkana bylo nalezeno stéblo slámy, pomocí něhož vedl svého slepého druha přes dvůr...

pondělí, 11. října 2010

Jak šla přízeň na návštěvu

Rubrika Jeden čumáček
Ohodnotit spot

Zas to na mě sedlo, na oči nevidím, klepu se jak ratlík, na teploměru 38, Kojot odešel do práce a mám jít ven s Eliškou. V tomhle stavu bych tak akorát zimomřivě spadla ze schodů, čtvrtý patro bez výtahu je slast. To si říkám celé dopoledne, po kusech spím, ve stavu zmámení jsem dospěla k bludu o tom, že je mi zle z aviváže, jak jsem vyprala peřiny a je převlečeno. V horečce jsem schopna věřit opravdu skoro všemu. Nakonec beru telefon a volám přízeň: "Haló, tady kouzelné sluchátko... Objednávám si jedno venčení Elišky, prosím, co nejdříve."

Volám ještě dodatečně přízni, aby nemusela chodit ty čtyři patra, že jí pošlu Elišku dolů s pytlíkama na obojku, máme ji takhle naučenou.

A tak čekáme. Kočka Čikita na mně leží a pomáhá mi, občas zabrouká. Eliška leží u dveří, jak je zvyklá. Když v tom zazvonění.

Obleču Elišku do oblečků z pytlíků, uvážu kolem krku vodítko a řácky popostrkuju, aby šla dolů.

"Jdi! Dolů! Přízni, zavolej si ji!"

Jenomže o patro níž vyšla nová sousedka s kýblem smetí a Eliška se bojácně zase hrne nahoru do čtvrtýho. Takhle se to opakuje po několikáté, když se nám ji společnými silami podaří dostat do druhýho patra. Eliška spatří přízeň a urychleně vyleze všechny tři patra nahoru.

"Ty mrcho! Stejně to nakonec musím vylézt až nahoru....."

A tak šla Eliška znovu dolů a ven. Nevím, jestli se mi to podařilo popsat dostatečně obrazně, ale já se tomu obrazu směju dosud.

eliška