Lucienne

Nelze zachránit všechny. My tedy máme dvě nové potkanky – Alenku a Loktožroutku. Obě jsou to albínky, drobné šestiměsíční holčičky. Nevím, jak žily předtím, ale zřejmě to bylo na malém prostoru, bez citových vazeb na člověka, bez fantazie a humoru. No co bych od výzkumáku chtěla, že. Faktem je, že potkyšky neumí pracovat s prostorem, s emocemi, mají strach a nedokáží si svobodu užít. Jsou naučené žít ochuzeně a my to nezměníme.  Chování potkyšek je stabilní a nemění se. Doma si zalezou v kuchyni do skrýše za ledničkou, kde je teplo a tma a tam jsou dokud je nevyndáme a nepřendáme do jejich ubikace. Cestou se mohou strachy počůrat a také to dělají. Je to prostě děs, znásilnění tvorečci. Změna chování v nedohlednu.

Těžko se mi je učilo alespoň na kokinka, ale u nich vykazují jakési malé emoce. Jogurt a další pochutiny narozdíl od našich dalších potkanů odmítají. Těžko říct, z čeho žily. Možná měly ty univerzální granule pro hlodavce. No žádná slast.

Alenka zatím nejeví potřebu být agresivní, Loktožroutka adaptaci na svobodu nezvládla, bojí se a následkem toho je agresivní. Jak řekl Kojot, abychom jednou nevzpomínali s láskou na Lidožrouta.

Je jim šest měsíců, už jsou dospělé. Zřejmě nikdy nebudou umět žít normální bohatý potkyší život, jaký jim můžeme nabídnout. Snaha byla, je to škoda, ale nedá se nic dělat...

linkuj.cz vybrali.sme.sk