Ukradnout Bibli ve čtyřech vydáních Vietnamcům na stánku, to se nezdá každý den.
Vážně jsem ji chtěla zaplatit! Kartou... Ale oni čtečku karet neměli. Hotové peníze jsem zase neměla já. A protože jsem tu Bibli vážně potřebovala, jednoduše jsem si ji vzala a utekla.
Byla to zvláštní Bible. Taková ještě na světě nebyla. Byly to čtyři malé modrozelené knížky, které v sobě měly velkými písmeny jen část nějakého textu, jak knihy pro malé školáky. Text jakoby prosakoval na obálku a plný význam dávaly jen ty čtyři knihy v celku, když se vedle sebe postavily do čtverce. Dohromady dávaly vědění, které jsem za každou cenu potřebovala rozluštit a k tomu bylo třeba všechny čtyři knížky mít.
Bylo to na nějakém nádraží. Bylo to mezinárodní nádraží a už se mi o něm kdysi zdálo. Kus nádraží byl brněnský Grand, tam ty stánky začínaly a táhly se až dozadu, zřejmě k Hlavnímu nádraží. Jeden vedle druhého. Typické chování Vietnamců ve stánku. Vedle vlály trička na ramínkách...
Utíkala jsem s těmi knihami dál k tomu Hlavnímu nádraží. Za mnou pozdvižení Vietnamců.
Pak jsem se probudila.
