To, že vídám občas anděly, považuji za jednoznačnou a docela pěknou skutečnost. K archandělovi za mými zády však vedla cesta plná zákrut a několik malých či větších tragedií.
Především – před třemi dny už jsem vyslovila vážnou prosbu o nový oltář. O prostor. Prostě třicet na dvacet centimetrů už dlouho nevyhovovalo a nějak se mi nedařilo spojit realitu s novým oltářem. To, že najednou umřel činčilák Arnie je tedy možná i moje chyba. Pak však bylo možno přesunout potkana Amiška na Arnieho místo a místa bylo kupodivu zgruntu metr na třicet centimetrů. Takže jedna dobrá a jedna špatná zpráva.
Pak nějaké osobní špatné zprávy a indikace – nový oltář – se stala realitou. Že si pomáhám v intuici a myšlenkových vjemech kyvadlem, je moje osobitá technika. Kyvadlo ukázalo na velké karty archandělů, určilo kteří to mají na oltáři být, kde mají být, jak mají být a proč jsem neřešila. Mimochodem, tak obětní oltář jsem v životě neměla. Tolik mouky, soli a kadidla jsem v životě neobětovala, dokonale jsem byla překvapená množstvím, které na oltář chtělo. Připadala jsem si jako Sandtnerka – vezmi nějaké to kilčo soli, mouky a kadidla, vraz do toho třicet vajec... Ale najednou to bylo a fungovalo to. Energetický vichr vál i metr od oltáře a bylo to super. Dokonce se uplatnilo i několik kilogramů polodrahokamů.
Další den jsem ráno přemýšlela, zda zapálit kromě čajové i dvaceticentimetrovou žlutou svíci. Pak jsem to uviděla. Archandělí křídlo. Bylo to i na mě moc a byla jsem chvíli v šoku. To, že jsem se v minulosti dvakrát osobně setkala s archandělem Michaelem, dotvrdilo dnešní setkání. Předtím tam bylo hrozně moc světla a dnes se mě jedno archandělí křídlo skoro dotýkalo. Rozdíl byl v centimetrech. Několika. Šok. Ne, že by se mě jako vdané ženy muž nedotkl jak je rok dlouhý – Kojot mi úžasně škrábe záda ;) – ale archanděl? Huf. Huf. Huf. Není to svého stylu nevěra?
A tak to zpracovávám, svíčky hoří, oltář září a na mé straně přibývá osobních dobrých zpráv. Funguje to.
Ale zatra... Takových obětí.
