Lucienne

No, popravdě řečeno, když slyším Gotta, tak vím, že žádný zpěvák široko daleko se mu v hlasovém fondu nevyrovná, když slyším Virtuoza od Kabátu, tak se klidně zasměju randálu, co po hochovi zbyl. Ad Vondráčková, už před dvaceti lety jsem si myslela, že takovou rachotinu nebude nikdo poslouchat a ono se jí v klidu daří čím dál tím líp a zpívá jak na lesy. Můžu já za to, že jako národ jsme tak krutě spravedliví a soudíme podle zásluh nehledě na věk? Nemůžu. Prostě to k nám už přirostlo, jako pár havraních copánků. Můžete tahat jak chcete a ono nic. Pořád drží.

Zrovna to tak vyšlo, že jsem s koukala celou noc na hrnek s čajem, co stál na podlaze, protože už dlouho spíme na zemi. Noc ubíhala a na hrnek s obsahem medu se chytalo, co bylo kolem. Zimní srst Elišky, černobílé chlupy obou koček, taktéž chlupy činčiláka Arniška, o potkanech nemluvě. Pořád k posteli něco chodilo, vytrvale to na mě koukalo a nechávalo se to drbat až z toho chlupy lítaly. A na hrnek i do hrnku to vnikalo víc než nenápadně.

Přemýšlela jsem, jestli má smysl čaj s chlupy pít. Totiž, představila jsem si frontu ženskejch, co mají doma naklizíno a hrnky v cajku a vesele se mi zvedly koutky, tak trochu s trpkou chlupatou zkušeností a trochu zlomyslně, protože ony nevědí, co je to za radost mít doma zvěř. No a po téhle fantazii jsem zjistila, že mi už vůbec chlupatost nevadí.

Z toho vychází pointa, že na to, co máme doma, máme být hrdí a nekoukat na každej chlup. I kdyby mělo být nejlepšímu zpěvákovi sedmdesát...

linkuj.cz vybrali.sme.sk