Lucienne

Narodila jsem se přesně za východu slunce, za poslední ákáša tattvy v rybách, jsem blíženec s ascendentem v blížencích. Tomu odpovídá i můj život. Většinu života žiji o samotě a v nitru spirituálně, občas něco zhmotním na blogu a jinak se společnosti straním. Opečovávám svého manžela a hodně domácích mazlíků, kteří dohromady tvoří můj domov, ve kterém se cítím dobře.

Kromě České republiky jsem žila dva roky po různých zemích, takže znám i cestu cizince. Dosud těžím ze své angličtiny, která je doslova k nezaplacení.

Jsem věčný student. Podle všeho odejdu ve vysokém věku a z rukou mi budou muset knihu vyrazit. Měla jsem období několika let, kdy jsem nemohla číst pro bujný duchovní zápřah, ale úspěšně jsem se s tím porvala a Nero Wolfe od Rexe Stouta mi v tom hodně pomohl. Stále studuji, magisterský stupeň čeká. A čeká, a čeká, a čeká... Doufejme, že v dohledné době několika let ohlásím promoci. Stačí jenom trochu štěstí, práce přijde sama.

Ve své víře jsem svobodná. Aktuálně se zabývám slovanskou vírou, ale není to moje primární víra, cítím se jako žena, jež má v nitru Boha, jenž je celý svět. Je to trochu plus a trochu mínus. Při práci se slovanskými bohy jsem dost nad věcí a spíš obchoduji, než bych nechávala pokorně obdařovat svůj život. Při životě samotném spíše nechávám pokorně obdařovat svůj život božskou přízní než bych byla nad věcí. Přála bych si věnovat víc života spiritualitě než přemítáním o spiritualitě. Když se však dostatečně nevyspím, u kontemplace padám z modlítka a usínám.

Nejčastěji v mých rukou uvidíte dobrou detektivku. Následuje duchovní literatura od různých autorů a to podle toho, co zrovna v životě potřebuji vědět. Jako třetí větev a doufám, že pevná, je studijní literatura. Boží přízeň mnou tak otřásá, že větev už byla několikrát roubovaná. Ještě, že mám kolem sebe samé zdravé štěpy. 

Miluji počasí. Doslova slídím na radaru, na čtvrthodinových monitorovacích meteorologických stanicích, sleduji počasí na celém světě. Bouře, tornáda, deštíky, to je moje. Také část mé duchovní praxe tíhne k meteorologickým jevům. Minimálně mám na parapetu preventivně obětní oltář s moukou a solí. A fakt to funguje.

Poslouchám nejčastěji ticho. Pokud už si pustím hudbu, poslouchám fest celé týdny až měsíce jedny nahrávky a dostávám se do božských extatických stavů, ve kterých se doslova vznáším a rozplývám. Pak stačí si jenom vzpomenout či zazpívat a automaticky se zapíná program božská přítomnost v sobě. V přítomnosti ostatních lidí to není nic příjemného. Vypadáte u toho tak trochu divně. Prim hraje folková verze Rybovy mše vánoční, West Side Story, Nightwish, Therion, Manowar a nemohu zapomenout na staré dobré Pet Shop Boys.

Boží přízeň se u mne projevuje tak, že můj naveskrz klidný život doslova bují nenadálými událostmi různého druhu. Budiž mi k dobru, že každá taková událost vede k mému většímu uvědomění a že bez toho bych se asi dál nerozvíjela. Člověk je jinak dost pohodlný i na ten spirituální život...

linkuj.cz vybrali.sme.sk