Lucienne

Povídáme si spolu a já se nořím do vize. Umírám. Umírám dlouho, už pár minut procházím minulým životem a teď nevím, co vlastně dál....

Lucienne (11:57 PM) :

víš, teď mně přepadla trochu nejistota ohledně té vize a toho všeho kolem i toho fyzického kolem, víš.............. stále jsem ještě neumřela a stále ještě kráčím v tom hábitu pouští, slunce do mě praží, mám žízeň a jsem vyčerpaná... umírám.... je to dost intenzivní pocit a já mám strach.

Lucienne (11:58 PM) :

takový strach, že mám chuť se stulit na podlaze do klubíčka a ani nebýt... až taková bázeň z konce to je...

Kojot (11:59 PM) :

To je v pořádku, to je emoce, která přináleží tomu obrazu. Pokus se to prožít – i ten strach – víš, ten možná nelze obejít. Budu Ti nablízku.

Lucienne (11:59 PM) :

hrozně se bojím, že umřu

Lucienne (11:59 PM) :

že mi umře moje duše

Lucienne (12:00 AM) :

jsem hrozně unavená

Lucienne (12:00 AM) :

motá se mi hlava a cítím, že konec je nablízku

Lucienne (12:00 AM) :

jsem sama

Lucienne (12:01 AM) :

celá od písku, zpocená slaným potem, podvyživená, vlasy neupravené... pálí mě všechno vevnitř od nedostatku živin a vody

Lucienne (12:01 AM) :

pořád kráčím

Lucienne (12:01 AM) :

půjdu, dokud neumřu

Lucienne (12:02 AM) :

ani mi sebe není líto... spíš jsem tak hrozně unavená, že je to až automatická chůze

Lucienne (12:02 AM) :

mám bosé nohy

Lucienne (12:02 AM) :

sníh pálí. chtěla jsem napsat, že písek pálí, ale napsala jsem sníh

Lucienne (12:02 AM) :

pláču

Lucienne (12:03 AM) :

když se na sebe podívám, jsem hrozně zubožená

Lucienne (12:04 AM) :

modré nebe bez mráčku, bílá poušť, okoralé rty

Lucienne (12:04 AM) :

poklekám na písek a choulím se, abych alespoň trochu stínu nabrala někde

Lucienne (12:05 AM) :

všechno tak pálí, je mi to celé tak líto

Kojot (12:05 AM) :

(jsem tady, poslouchám, jsem s Tebou ve Tvé samotě)

Lucienne (12:05 AM) :

mám docela pihovatou tvář a jasně modré oči. mám pěkné zuby, ale plnou pusu písku

Lucienne (12:06 AM) :

zvláštní, jak jsem ve vizích strašně hubená a mám všechny zuby a jasně modré oči

Lucienne (12:06 AM) :

mám tak modré oči... jako studánky... mám nádherné oči

Lucienne (12:06 AM) :

jako kdybych to ani nebyla já

Lucienne (12:06 AM) :

ale jsem to já, poznávám se v jakémkoli těle, i v mužském těle

Lucienne (12:07 AM) :

fouká vítr a vysušuje zbytky mé síly

Lucienne (12:07 AM) :

asi umřu

Lucienne (12:07 AM) :

nezvládla jsem to

Lucienne (12:07 AM) :

nedošla jsem tam, kam jsem chtěla

Lucienne (12:07 AM) :

poušť mě přemohla

Lucienne (12:08 AM) :

bože je mi to tak líto

Kojot (12:08 AM) :

...

Lucienne (12:08 AM) :

proč jsem jenom tak zubožená? proč jsem nedošla cíle? co jsem udělala špatně, že mě poušť přemohla?

Lucienne (12:09 AM) :

už nebojuju, jenom se choulím

Lucienne (12:09 AM) :

opuštějí mě síly, jsem tak bezmocná proti tomu horku a písku a větru

Lucienne (12:09 AM) :

je mi zima

Lucienne (12:09 AM) :

všechno mě pálí

Lucienne (12:10 AM) :

pořádně jsem se nevyčůrala snad roky, tak to vevnitř bolí, všechny vnitřnosti mě bolí, hlava mě bolí, klouby...

Lucienne (12:10 AM) :

choulím se ještě víc

Lucienne (12:10 AM) :

Bože, udělala jsem to nejlepší, co jsem mohla, víc jsem udělat nemohla...

Lucienne (12:11 AM) :

Vezmi mě k sobě, ulehči mému utrpení

Lucienne (12:11 AM) :

já už nemůžu dál

Lucienne (12:11 AM) :

cítím tlak za očima

Lucienne (12:11 AM) :

nemohu už oči otevřít

Lucienne (12:11 AM) :

ztrácím se kamsi dovnitř

Lucienne (12:12 AM) :

nastává teplá tma

Lucienne (12:13 AM) :

vidím se vevnitř svého těla jako v obrovském černém chrámu, cítím zevnitř tu teplou pulsující krev, vidím, jak mi odchází orgány a srdce tepe stále pomaleji

Lucienne (12:13 AM) :

vevnitř se chtěju, mám nějaké křeče prostupující do celého těla

Lucienne (12:14 AM) :

natahuju se a chci se narovnat a naposledy zkusit jít dál

Lucienne (12:15 AM) :

nejde to... lítost nad tím, že jsem neměla dostatek potravy a vody a vůbec všeho

Lucienne (12:15 AM) :

choulím se podvědomě do klubíčka, bolí to...

Lucienne (12:15 AM) :

modré světlo

Lucienne (12:15 AM) :

výbuch bílého světla

Lucienne (12:16 AM) :

jak ty modrobílé záblesky z toho snu

Lucienne (12:16 AM) :

nic mě nebolí

Lucienne (12:16 AM) :

zvláštní

Lucienne (12:16 AM) :

intenzivní prahnutí po lásce a pohlazení

Lucienne (12:17 AM) :

strašně silné emoce

Lucienne (12:17 AM) :

vhled na mrtvé tělo

Lucienne (12:17 AM) :

točím se na místě jako energie

Lucienne (12:17 AM) :

zoufalství

Lucienne (12:18 AM) :

bože dobrej, co budu dělat? já jsem neodešla

Lucienne (12:18 AM) :

chycená u těla jak v pasti

Kojot (12:18 AM) :

Jsem nablízku. Ale musím čekat.

Lucienne (12:19 AM) :

měch vody za průvodce do podsvětí

Lucienne (12:20 AM) :

*já cítím, že mluvím jinou řečí a cítím jiné kulturní souvislosti – ŠOK!!!!*

Lucienne (12:20 AM) :

*dělá mi trochu problém mluvit česky a převádět významy slov*

Lucienne (12:21 AM) :

*obrovský šok z poznání*

Lucienne (12:22 AM) :

jdu se napít

Lucienne (12:31 AM) :

poznání: chci žít v dalším životě tak, abych:

- mohla odvádět duše do podsvětí, protože zůstat takhle někde je hrozně nepříjemná a šokující situace, chci si to vzít za svůj hlavní úkol

- chci pokračovat v duchovním poslání

- chci se o sebe lépe starat, nechci mít už nikdy hlad a žízeň

- zemřela jsem kdesi v arabských emirátech nebo tak něco, avšak byla jsem blondýna, tu tvář a oči a střih vlasů jsem tu už viděla, provázím sama sebe na své cestě dnes!

- toužím po tom, poznat pravou lásku, kterou jsem nepoznala a chybělo mi to. Nikdy jsem nepoznala muže, byla jsem panna. Nestarala jsem se o sebe dobře a zemřela jsem. Chovala jsem se tak, že je mi to líto....

Kojot (12:32 AM) :

Jsem s Tebou.

Lucienne (12:35 AM) :

proto nemám v tomhle životě oči jasně modré, ale šedozelenomodré, protože i když jsem měla jasné oči, neviděla jsem dobře... Proto teď takové oči nemám a hůř vidím... Měla bych se naučit vidět i věci, které jsem dříve neviděla. A proto jsem dostala i dar jasnovidnosti a telepatie a tak... Vidět i za roh i s tím handicapem

Kojot (12:35 AM) :

...

Lucienne (12:35 AM) :

cítím k sobě takovou lásku a soucit

Kojot (12:36 AM) :

To je dobře. To je moc dobře.

Lucienne (12:36 AM) :

soucítím se sebou, že si musím tak tvrdě vydobývat své místo na slunci, že mám těžkou cestu. Byla to ale moje volba.

Kojot (12:37 AM) :

ano

Lucienne (12:38 AM) :

bože, já mám pokoj dofialova

Lucienne (12:38 AM) :

už tu byly různé barvy, ale světlá fialová ještě ne

Lucienne (12:40 AM) :

já tak strašně toužím po tom mít rodinu a přitom si to nechci dopřát a chci jen vytrvale kráčet dál v tom, co jsem musela přerušit smrtí

Lucienne (12:40 AM) :

to je až zoufalé

Kojot (12:40 AM) :

Už ne.

Lucienne (12:41 AM) :

ještě přemýšlím nad dalším poznáním než to zapomenu

Lucienne (12:42 AM) :

už je to skoro pryč ten okamžik hned po smrti

Lucienne (12:43 AM) :

toužím odvést sama sebe z té pouště

Lucienne (12:43 AM) :

tak já celou dobu směřuju skrz pomoc jiným k tomu, abych byla schopná pomoci sama sobě....

Lucienne (12:43 AM) :

tak to je drsný

Kojot (12:45 AM) :

udělej to, odveď se z té pouště...

Lucienne (12:46 AM) :

to je vícevýznamové, to není jen na první význam

Lucienne (12:46 AM) :

fakt mi šrotí hlava, tam bude háček

Kojot (12:47 AM) :

Já vím. Myslím všechny významy. Odveď sama sebe z té pouště. Už víš.

Lucienne (12:47 AM) :

já to nemůžu udělat

Lucienne (12:48 AM) :

já tam musím zapustit kořeny a vyrůst ve strom

Lucienne (12:49 AM) :

já se musím zbavit strachu tam zůstat, musím se naučit v poušti žít

Lucienne (12:49 AM) :

tak to je

Lucienne (12:49 AM) :

nesmím utéct

Lucienne (12:49 AM) :

já musím stvořit ZÁZRAK bytí na naprosto neplodném místě

Lucienne (12:50 AM) :

tam se totiž na můj minulý život napojuje moje aktuální časová smyčka

Kojot (12:50 AM) :

Ale tím se z té pouště současně odvedeš. Přijdeš tam, stvoříš zázrak, propustíš to, co je mrtvé, odvedeš to, poušť rozkvete...

Kojot (12:50 AM) :

Zůstaneš tam Ty živá.

Kojot (12:50 AM) :

Kvetoucí.

Kojot (12:51 AM) :

Odvedeš to, co má být odvedeno.

Lucienne (12:51 AM) :

práce nebo akt zázraku ? Nebo já? ;-):-P

Lucienne (12:52 AM) :

vidíš, už mám trochu chuť vtipkovat.. to si musím zatrhnout.. hezky zpátky do práce.

Kojot (12:53 AM) :

...

Lucienne (12:54 AM) :

dobře... vracím se zpět do pouště... až bolestně cítím touhu po doteku od Tebe. Jenom se Tě dotknout prsty, dlaní... zbývá jen palčivý žár nenaplněné touhy...

Lucienne (12:55 AM) :

čekám... na tohle čekám celý život... proto půjdu skrz bolest...

Lucienne (12:55 AM) :

vracím se zpátky k tělu plná poznání a palčivosti

Lucienne (12:56 AM) :

setkávám se se sebou

Lucienne (12:57 AM) :

duše jsou stíny slunečního lidu

Lucienne (12:57 AM) :

to musel napsat jedině Muž Smrt, to jinak není možný!

Lucienne (12:58 AM) :

Bože!

Lucienne (12:58 AM) :

podávám sama sobě ruku a stávám se jednou

Lucienne (12:58 AM) :

prázdnotou, ve které jsem já, která jsem vším

Lucienne (12:59 AM) :

zázrak nesmrtelnosti duše zplodil na poušti déšť

Lucienne (01:00 AM) :

kapky splavují mě do písku, mé tělo se rozkládá a kosti se mění v kořeny

Lucienne (01:01 AM) :

dávám si symboliku jabloně a z jedné kapky životadárné vody tvořím jablečné semínko

Lucienne (01:01 AM) :

já se nepotřebovala odvést, potřebovala jsem se přivést sama k sobě, potřebovala jsem se najít...

Lucienne (01:02 AM) :

zakořeňuju a tvořím malý kmínek, který roste a ozeleňuje se, roste mu koruna

Lucienne (01:02 AM) :

ačkoli jsem na poušti, poušť je milosrdná... je to dobrá matka.

Lucienne (01:03 AM) :

jsem životodárný stín pro poutníka, který mne nalezne, to mě tak těší....

Lucienne (01:03 AM) :

cítím se tak užitečná

Lucienne (01:03 AM) :

tak mám sebe ráda

Lucienne (01:04 AM) :

rozkvétám a plodím tři jablka...

Lucienne (01:04 AM) :

čekám s důvěrou na toho, kdo je očeše

Kojot (01:05 AM) :

Přicházím.

Lucienne (01:05 AM) :

cítím se tak bezbranně

Lucienne (01:06 AM) :

až se mi chvěje míza a lístečky

Lucienne (01:06 AM) :

co když se mě dotkne... co budu cítit

Kojot (01:06 AM) :

Něžně se Tě dotýkám.

Lucienne (01:07 AM) :

on se mě dotýká... je to nádherný pocit... ať se mě ještě chvíli dotýká... Nikdo se mě nedotknul už věky...

Lucienne (01:07 AM) :

ševelím mu pod jeho rukama...

Kojot (01:07 AM) :

Jsi překrásná jabloň.

Lucienne (01:08 AM) :

jablka se začínají trochu červenat...

Lucienne (01:08 AM) :

Bože, on na mě mluví... on...

Lucienne (01:09 AM) :

je nádherný den

Kojot (01:10 AM) :

Naslouchám Tvému ševelení, hladím Tě, dotýkám se Tě, jsem s Tebou.

Lucienne (01:11 AM) :

já si to hrozně užívám.... dotýkej se mě, hlaď mě, buď se mnou... vyrostla jsem pro Tebe...

Kojot (01:13 AM) :

Jabloni z nejkrásnějších, cítím Tvou lásku, dávám Ti svou lásku... Objímám Tě...

Lucienne (01:14 AM) :

a svět se zatřásl...

Kojot (01:16 AM) :

Jsi zázrakem uprostřed pouště...

Kojot (01:18 AM) :

Zasypávám tě něžnými polibky...

Kojot (01:19 AM) :

Miluji Tě, Jabloni v poušti, miluji každý Tvůj lístek...

Lucienne (01:20 AM) :

tiše ševelím ve větru a nabízím Ti spočinutí v mém stínu...

Kojot (01:21 AM) :

Odpočívám v Tvém stínu a tiše šeptám o pocitu veliké úcty a obdivu k Tobě, úcty a obdivu k Jabloni v poušti.

Lucienne (01:23 AM) :

vnímám ta slůvka a ty doteky jako vyprahlá poušť kapky deště...

Lucienne (01:26 AM) :

přeji si, aby přišel déšť a naplnil studnu, ze které se můžeš napít. Jistě máš žízeň... Přeji si, aby rozkvetla poušť pro Tebe...

Kojot (01:28 AM) :

Poušť mi Tebou rozkvetla, Jabloni, Ty hasíš mou žízeň.

Kojot (01:29 AM) :

Je v Tobě tolik vláhy...

Kojot (01:30 AM) :

A pokud přeci bude třeba děště, já jej přivolám.

Kojot (01:30 AM) :

Skropí Tvé lístky, dá Ti napít.

Lucienne (01:31 AM) :

ah... tolik péče o jedinou jabloň...

Kojot (01:32 AM) :

Tolik péče o jediNEČnou jabloň...

Dáš mi svá jablka, Jabloni? Dáš svá jablka poutníkovi, který Tě miluje?

Lucienne (01:37 AM) :

ANO!

 

poutník šel přes celou poušť, aby mne našel...

poutník přišel a něžně mě hladil a laskal...

poutník naslouchal mému ševelení, dotýkal se mě a byl se mnou...

poutník mě zasypal něžnými polibky, zahrnul láskou...

poutník ke mně mluvil něžně a láskyplně, pociťoval ke mně úctu a obdiv...

byla jsem pro něj zázrakem v poušti...

i by se z něj stal přivolávač deště a šaman, aby mne napojil...

 

ano... dám Ti svá jablka, poutníku...

 

utrhni si je a chovej je v úctě a lásce...

Lucienne (01:39 AM) :

ta tři jablka jsou velmi vzácná... vyrostla z jabloně a lásky k poutníkovi, na kterého čekala celá léta...

Kojot (01:41 AM) :

Něžně, s láskou a s vděčností si beru ta jablka, jež jsou současně Sluncem, Lunou a Venuší, ještě nikdy se nedostalo poutníkovi tak vzácného daru, ševelící Jabloni v poušti...

Lucienne (01:45 AM) :

Cítím, jak něžně, s láskou a s vděčností trháš jablka z mých větví... Jde to lehce, jak kdyby Ti sama padala do dlaně, kterou pro ně vztahuješ... Cítím se naplněna, protože pro někoho jsem vyrostla a ten někdo mě našel i v poušti a vnímá plody mé lásky s vděčností a pokorou v laskavém srdci...

Kojot (01:49 AM) :

*ticho a mlčení až po okraj naplněné láskou*

Lucienne (01:50 AM) :

*ticho a mlčení až po okraj naplněné láskou*

*naplnění a touha po láskyplné přeměně*

Kojot (01:57 AM) :

Kdybys přiložila ruku na mé srdce a cítila jeho tep, řeklo by Ti to, nač žádná slova nestačí...

Lucienne (01:59 AM) :

Ach poutníku... Tak moc chci vyhovět Tvému přání... Změň mě v člověka a já přiložím ruku na Tvé srdce a budu cítit jeho tep, aby mi řeklo to, nač žádná slova nestačí...

Kojot (02:03 AM) :

Objímám Tě a šeptám: "Stan se člověkem, staň se ženou a polož ruku na mé srdce... Budeme putovat společně krajinou a dáme rozkvést mnoha pouštím světa."

Lucienne (02:04 AM) :

a svět se zatřásl...

Kojot (02:05 AM) :

...

Lucienne (02:05 AM) :

a Jabloň v poušti se změnila v ženu...

Lucienne (02:06 AM) :

žena, zcela odhalená, ve vlasech ještě pár jabloňových květů, rozhalila poutníkovi košili a dotkla se jeho srdce...

Lucienne (02:07 AM) :

a dotkla se světa, který je za slovy...

Lucienne (02:09 AM) :

a to, co tam ucítila, vyvolalo touhu...

Kojot (02:14 AM) :

*vroucné objetí*

Kojot (02:14 AM) :

*oheň, který nemůže být ohněm spálen*

Lucienne (02:16 AM) :

*žena, která uvnitř plane touhou*

naplň tu touhu, poutníku...

Kojot (02:17 AM) :

Ano...

Lucienne (02:19 AM) :

má ústa jsou žíznivá, polib je...

mé tělo stravuje oheň, dotkni se jej a dej vzniknout žáru dvou těl...

mou duši stravuje touha, dej jí spočinout v náručí Tvé duše...

*osvoboď mne...*

Kojot (02:22 AM) :

Vášnivě líbám Tvá ústa,

Kojot (02:22 AM) :

hladím Tvé tělo...

Kojot (02:22 AM) :

Naše těla i naše duše se láskyplně dotýkají...

Kojot (02:22 AM) :

Stávají se jedním...

Kojot (02:22 AM) :

jedním tělem a jednou duší...

Kojot (02:23 AM) :

vše plane, svět se chvěje...

Kojot (02:24 AM) :

V té nevýslovné touze a radosti...

Kojot (02:24 AM) :

čas ztrácí svou moc..

Kojot (02:25 AM) :

Jsme svobodní...

Lucienne (02:26 AM) :

Ano...

Lucienne (02:29 AM) :

Amen.

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk