Lucienne

"Neříkej to, otevírá to bránu do pekel." Napomenul mě Kojot.

"Pak Ty neříkej, že si budete jenom tak bzučet a uvidí se," ohradila jsem se já.

"Jsou to jiné vesmíry. Nelidské, nepochopitelné lidským chápáním a nedá se s nimi komunikovat. Chaosmagici by měli být opatrnější v takových rituálech. Karikovy Brány meonu přesně ukazují, jaké je nelidské zlo. Je to kupříkladu holocaust. V jednotkách SS nemohli být sadisti. Komukoli zabíjení dělalo dobře, byl vyřazen. Tím se z lidského zla spojeného s entitou Satan, jež byla odvrhnuta a teď zápasí o duše s Bohem, stalo zlo nelidské, automatizované, bez emocí, meonské zlo." Mluví Kojot jak kniha.

"Nemohou to být jiné vesmíry. Karika říká v Zónách stínu, a já s ním zcela souhlasím, že kamkoli se napojíš, napojuješ se do oblastí vlastního těla. Halucinace jsou podobné, což uvádí na několika případech (u určitých obratlů v páteři či zubů a prstů) tak, jak je postupně mágové dokumentovali. Musí to spadat do našeho vesmíru. Do naší noosféry." Argumentuji já.

"Používáme jiné metafory, v tvých slovech by to zřejmě byly nerostné zdroje a tak podobně." Říká Kojot. 

Já dodávám, že lovecraftovské entity zhusta připomínají hmyz, takže říše členovců. Je dost nepochopitelná na to, aby byla nelidská a přitom je jejích jedinců o miliardy víc, než nás. Jejich noosféra a takzvaný astrální svět musí protkávat ve velmi hustých sítích náš svět a dotknout se takového světa může být víc než možné. Je-li bzučení spouštěčem do takového světa, zákonitě musíme mít spouštěče i na jiné živočichy, případně minerály a kovy. Tibetské mísy rezonují pěkně, to jen tak na okraj.

Je-li to v naší noosféře Země, protože kam jinam se tak můžeme dostat v našem těle a jeho energetickém systému a naší Zemi, musí to být koordinovatelné přírodními prostředky. Nižší řídím vyšším. Musí z toho být cesta ven. Kromě jiného, teorie o tom, že život je na prvním místě a veškeré kroky životních pochodů na Zemi vytvářejí život, je zaměněna za teorii, že i když něco udělá do života díru, postupně se Země zregeneruje a dost možná tam opět nastane život. Není to automatické, ale tak do doposud bylo. Nesmí to být příliš fatální. 

Mám-li říši živočichů nebo nerostů, která mi vleze do hlavy a nechce ven, dokonce i připustím, že to posedne spoustu lidí a dělá jim to v hlavě vlastní řídící kabinku jako v případě druhé světové války a jejího násilného automatického vyhlazování vzornými otci rodin, musí to být možné ovlivnit vyšším řádem predátorů. Víte co chci říct – na mouchu pavouka, na pavouka ptáka, na ptáka kočku atd. Skončíme člověkem na člověka a to už je lidské.

Fakt, že něco propukne až do světové války, je však natolik varující, že by se muselo spojit opravdu hodně sil, aby ty statisíce zabijáků ovlivnily. Něco to však ovlivnit muselo. Možná soucit, možná zhnusení, každopádně to musela být všeobecná lidská emoce, která zasáhla. Možná prostý pud sebezáchovy.  Problém je, že běžnými problémy se nikdo nezabývá. Pár malých válek neukončí několik skupinových hodin modlení se za postižené válkou. Dnešní mágové se budou těžko potýkat s nějakými genocidami, válkami, jadernými pumami. Košile bližší než kabát a vlastní prospěch je jim pochopitelně bližší než blaho jakýchsi anonymních lidí kdesi tamsi. Aspoň o nikom nevím, kdo by to praktikoval jako magickou praxi. Já s tím sice mám jakési zkušenosti, ale hrozně to bere čas a ten je často třeba na uhájení vlastního bytí. Popravdě řečeno jít pomáhat Zemi od vyděšení z jaderného výbuchu je stejná práce jako žehlení, jenže stejně jako žehlení se vám nakupí, práce pro Zemi je nekonečná a nesmíte zanedbat ani jedno, ani druhé, když v tom jedete. Jo, a oboje je neplacené. Prostě někdo to dělat může a nevylučuji to, ale nepředpokládám, že takových lidí bude víc než málo.

Další věc, která mě k tomu napadá je zajištění dveří. Mám-li dveře někam a používám je, viz naše mantry, je třeba se podívat po zajištění dveří a prozkoumat dveře na druhé straně, neboť jak mám možnost někam vlézt, musím počítat s možností, že ten někdo chce vlézt taky ke mně a zachovat se podle toho. Viz Pratchettovy věci. Je tedy nutné zjistit, jak ty dveře zajistit z naší strany proti otevření. Pak jsou tu samozřejmě duševní sebemrskači, kteří si zahrávají, jen to pak třeba odnese několik milionů lidí. Na vychýlení vážek skutečností stačí opravdu málo. Proto má i magie, jako "upravovač skutečnosti" úspěch ve svém konání. Díkybohu tomu z většinové populace nikdo nerozumí a těch pár motivačních příruček...

Přesto má Karika pravdu, když říká, že ekonomika a politika jsou mnohem silnější nástroje a kam se na ně hrabe magie. Mágové taky nic tak závratného nedokázali, aby byli třeba výherci v loteriích nebo významní vědci, kteří posunou lidské bádání dál. Odsuzuje tedy magii do role umění a koníčka, stejně jako Kojot, který k tomu přidává ještě religiozní důvody a uspokojení potřeby rituálu v lidském životě. Já dodávám, že magie odjakživa byla tajná a to, že někdo nezanechal spisy neznamená, že nikdo něco jako magii v dnešním slova smyslu nedělal. Koneckonců Karika sám už dokázal ve svém oboru hodně, takže to s těmi mágy přece jenom nemůže být tak špatné.

Ovšem jestli by někoho napadlo zastavit válku opakovanými rituály a spojením sil, to si říci netroufám. Jestli by měli úspěch je věc druhá. Naštěstí musíme zatím řešit jen to kdyby... 

linkuj.cz vybrali.sme.sk