Lucienne

Včera večer jsem si četla knížku od Paula Bruntona – Eseje o hledání a namátkou jsem zvolila eseje o karmě. Úvahy byly zajímavé, knihu jsem brala s nadhledem jako všechny podobné knihy, které se hemží slovy muset a přitom považuji za prokázané, že některé názory v nich  lidé, co pracují s magií, vyvrátili. Je neuvěřitelné, jak je valná většina takových knih poplatná době a víře řečníka.

Já nežít s Kojotem a nenasávat praktické okultno s jeho názory, tak bych to snad brala za bernou minci. Ale nemůžu. Kojot totiž jakoukoli knihu na kterékoli téma podrobí svému zdravému rozumu s přírodovědeckým, filosofickým a religionistickým vzděláním a můžu si být jista, že knihu rozloží jak balíček karet.

Pořád si zvykám a ostře odděluji svou víru a jeho názory. Přesto nějak odolávám, jak skála broušená mořem do útesů a skalních útvarů – čím více ostrých skal, tím hůře se dá na skálu dojít a pokořit její vrchol...