Lucienne

No a poslední dny je pořád hezky. Na radaru ani mráček. Když už je na postupu nějaká oblačnost, tak jenom v noci a to spím. Jak říkám, je to hrozná nuda, což mě za celé bouřlivé léto nenapadlo. Už mnohokrát jsem se chystala pracovat s vodními živly v bouřce a nakonec jsem se do nich jen tak vžívala a koukala z okna, místo abych se nechala pořádně zlejt, jako třeba tuhle.

Aspoň doma se nenudím. Cítím neustálou intenzivní potřebu náš byt předělávat a tak tím vytrhuji Kojota ze země zapomnění, kde přebývá už asi rok a je mu pořád zle. Když potřebuji rozestěhovat nábytek, polovinu ho vyhodit a naplánovat si změny na dalších několik let, než na ně našetříme, zřejmě ho někdo sešvihá kouzelným proutkem, protože jde a dělá. Pak je mu zase zle a já o něj pečuji, pokud tedy se role neobrátí a nepečuje on o mě.

Kojot tvrdí, že mé nutkání půl bytu vyhodit a zbytek zrenovovat a začít v první řadě jeho knihami, má původ ve mně samé a něco mi ve mně vadí a proto jsem neklidná. Mimochodem, když chodím jak lev okolo smetiště a řvu v duchu na ty tisíce knih, co mě dusí a padají na mě, chovám se podle toho a Kojot přijde, obejme mě a řekne, že mě miluje, i když jsem neklidná. To by jednoho miklo, to tak člověka uklidní, že ani nemá páru nějak dál chodit a vymýšlet ty tucty změn. Že se ale nechám tak lehce oblafnout a ukolébat...

No a tak to léto pomalu utíká, plány na podzim jsou veliké, no a konečně už nebude takové horko k padnutí. Včera jsem si ani nevzpomněla na obvyklého melouna z lednice, to už se vážně blíží podzim. A podzim je fajn. Budeme mít druhé výročí svatby, udělám svíčkovou nebo tak něco, uděláme nějaký pěkný obnovovací rituál a bude to krásné.

Už se těším.

linkuj.cz vybrali.sme.sk