Zvony vůbec jsou taková magická záležitost. Být mistrem zvonařem, to už je nějaká profese. Při každém zvonění doslova vnímám zvonění rozcházející se o minuty po celém městě, vnímám odbíjející hodiny sousedů a do toho jemnou práci kladívkem na nějaké stavbě. O zvonech plyne mnoho zvěstí. Zvony jsou totiž zrozeny ke zvěstování zpráv. Jsou něco jako houby – urodí-li se, bude válka. Praskne-li srdce zvonu nebo spadne-li zvon, přijde na národ neštěstí. Pověst to říká konkrétně o zvonu Zikmund, který je zavěšený ve věži Katedrály sv. Víta v Praze. Toto se potvrdilo v roce 2002, kdy se dva měsíce po prasknutí srdce zvonu Zikmund na Prahu vrhly povodně.
Praha vůbec má hodně zvonů a je to radost procházet se kolem poledne historickým centrem. Praha stověžatá. Co zvon, to jiný zvuk. Nemohu nevzpomenout také historické zvonkohry na Loretě. Jaká krása.
Když jedu v MHD a někomu zazvoní mobil, vidím, že nejsem sama, kdo má zvony rád. Zvony v mobilu jsou hitem, který slyším kudy chodím. Je to super, mít zvon u pasu nebo v kabelce. Takové lidi si prohlížím a hledám, kde mají v tváři napsáno jsem novodobým zvoníkem, zvoním, kudy chodím.
A tak z nich mám radost.

