Věc se má tak, že jsem se už poněkolikáté během pár týdnů setkala s různými publikacemi mluvícími o sněhových vločkách a jejich tvarech. Vločky na mě bafnou ze zálohy, nečekám je. Poslední vločky byly z Československa v Lize vyděšených od Rexe Stouta a jeho slavné dvojice Nero Wolfe a Archie Goodwin. Předposlední vločky najdete v knize Živel Voda z Agentury Koniklec, což je vynikající výpravná publikace o vodě ze čtyř hledisek – člověk, příroda, technika, životní prostředí. Modelů vloček tam najdete pouze šest a všechny jsou to šestihrany.

Druhé místo patří časopisu Věda a technika mládeži neboli slavné VTM, které vysvětluje tvary sněhových vloček závislostí na teplotě vzduchu a taktéž poukazuje na šestihrany na plástve nebo semínka granátového jablka. Šestihranům zkrátka patří svět. Pro zvědavé to je takto:
jehlice (-4 až -8)
destičky (-8 až -12)
hvězdice (-12 až -18)
prostorové hvězdice (-18 až -25)
krátké hranolky (-25 až -40)
Také můžete sáhnout po Reném Descartesovi a jeho amsterodamském zaujmutí vločkami či po Johannesu Keplerovi a jeho spisku O šestiboké sněhové vločce.
Já mohu sáhnout po Masaru Emotovi a jeho známé knize o vločkách z různých vodovodů světa v podání knihy Skutečná síla vody.


