Lucienne
pátek, 14. srpna 2009
Také občas používáte věty o tom, že umřít u toho, co má člověk rád, je to nejlepší, co si může přát?
A můžete se zamyslet, proč to někdy slýcháte nebo dokonce říkáte? Odůvodnit to, to už bych chtěla moc, to jo.
Dostala jsem se k tomuhle moudru jak pes přes kočku, poslední kapkou byla rosnička Alena Zárybnická v aktuálním vydání časopisu Týden. Nic proti, je milá, vtipná, má MatFyz a meteorologii k tomu, prostě ideální žena. Přesto má takový pověrečný názor.
Jednoduše vycházím z toho, že jsem už v životě viděla dost smrtí a mnoho jich způsobila, často jsem trpěla s dotyčným tvorem, že jsem prošvihla ideální dobu Lady in black. Nikdo neumíral rád.
Říci, že někdo šel někam dobrovolně a zemřel při tom, co měl rád, je jako říci, že měl automobilovou nehodu a zemřel při tom, co měl rád, protože rád řídil. Slyšeli jste už o cyklistech a motorkářích, že to jsou dárci orgánů? Já taky, ale neslyšela jsem, že by to bylo pro něbyla ta nejlepší smrt.
Možná, že ten horolezec, o kterém paní Zárybnická mluvila, když psal sms na nějakém vražedném kopečku: "Udělejte, proboha, něco s tím větrem!" , si nemyslel, že zrovna na téhle hoře za větru zhebnout je to nejlepší zakončení života. Možná chtěl pokořit ještě tisíc kopců a žít sto let.
Až budu uspávat svého padesátého potkyška a že k tomu nemám daleko, nic mu nezpříjemní smrt, protože smrt jako taková zpříjemnit nejde. Je to prostě smrt. Konec.
Moc si to neromantizujte...
Komentáře (7)
Tip:
Važte dobře, na koho odkazujete a zda komentujete smysluplně.Ve filmu "Unavená smrt" hledá zamilovaná hrdinka někoho, kdo by se dobrovolně vzdal života, aby mohl její milý vstát z mrtvých. Pošle ji do háje žebrák i stařec nad hrobem. (recenzi filmu i film ke stažení najdete zde: http://kojot.name...cenze-filmu.php )
Na druhou stranu bezpochyby existují i krásné smrti - například člověk, který se obětuje, aby zachránil své blízké, umírá - pokud ví, že uspěl - patrně s docela dobrým pocitem. Alespoň u mě by tomu tak bylo. Také lidé, kteří jsou smíření se životem i smrtí často umírají klidně a vyrovnaně.
Osobně bytostně toužím zemřít jednou vlastní rukou - mít pod kontrolou místo, čas i děj. Ne snad, že bych na to spěchal, ale pokud bych se dostal do situace, kdy by další výhled nestál za žití, například v případě neléčitelné rakoviny, ukončil bych to zavčas sám někde v přírodě místo abych chcípal v nějakém špitálu nebo hospicu. Tož tak.
Já takové "sporty" nechápu. - Vlastně sport moc nechápu tak jako tak, ale tuhle adrenalinovštinu vůbec ne. Sice je dobré něco prožít, zažívat zajímavé věci, napínavé, ale tohle? A ještě platit drahé vybavení :-))
Jestli jo, tak to je prima. Ale proč přitom nabíhat smrti do chřtánu?
Moje máma tomu říká, jen částečně ironicky: "opovážlivé spoléhání na milost boží".
Letadlem taky jen, když nelze jinak.
Díky za porozumění...
2Gomba:
Tvoje máma má pravdu:) Jinak je to asi fakt tak, že v jaké kultuře člověk vyrůstá, takové má úchylky v dospělosti, pokud to není vrozené.
Já sice nevím, po kom mám třeba odvahu k různým cestám a životu po vlastní linii a proti všem, ale samotářský dobrodruh jsem byla vždycky, ať můj otec je tuctový muž a matka extrémně společensky činná.
2sw:
Jako jedno tělo i duch žijí manželé. Vysíral jsi u Kojota, zatípnul Ti to a u mě už vysírat nebudeš, protože můj manžel už s Tebou trpělivost ztratil.
Témata
Odkazy
Lucienne by Lucienne Poláková is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.