Lucienne

Dostala jsem se do doby rituálů haitského woodoo, oběti, zařezávání černých slepic a jiných zvířat, přišerné maskování lidí, tma a strach. Bylo toho víc, díky Bohu si to nepamatuji všechno, po sedmi hodinách mi pomohl jeden lék, pro můj popis je to jedno jaký. Prožívala jsem rituály tak naživo, zařezávání a křik zvířat tak opravdově, že to byla vize se vším všudy, jak jsem zvyklá na své normální vize, které také jsou v barvách, vůních a smyslových vjemech. Jenomže nikdy jsem se zatím nedostala do takového tvrdého života, odkud bych nevěděla, jak se dostat nazpátek a ani mě to v těch hodinách nenapadlo. Tvrdá magie, tvrdý chudý život, přežiješ nebo nepřežiješ, na tom vcelku nezáleží. Spíš záleží na tom, jak moc máš magických schopností, abys vycítil intriky druhých a přežil, protože jsi lepší než oni. Logické.

Dnes odpoledne jsem se vrátila k proběhlým vizím. Obrátila jsem se o vysvětlení k bohu, který je aktuálně mým průvodcem. Seděli jsme tam spolu ve tmě, oba levitovali v černých rituálních rouchách s kápěmi a mezi našima rukama složenýma v klínech probíhalo světlo. Bylo to příjemné. Cítila jsem se vysloveně dobře, důvěrně a klidně. 

"Co jsem to včera v noci zažila?" Zeptala jsem se.

"Nebyla to špatná cesta, ale jiná cesta, kterou využívají haiti šamani, Couleuvre Noire a další kulty. Funguje pro účel a záměr, na který je vytvořená." Odpověděl.

Já však neměla účel a záměr, pomyslela jsem si.

"Až si tu cestu budeš chtít vyzkoušet, jako jednu z možných cest, můžeš." Vstoupila jeho slova do mé mysli.

Znělo to velmi svobodně. Mlčela jsem a nemyslela na nic.

"Děkuju." Pomyslela jsem si, stejně se slova odehrávala v našich myslích, a rozhovor skončil. 

Teď mi bylo jasné, že jsem krátkodobě nezešílela, jenom jsem našla náhodnou cestu tam, kam mají přístup ti, co praktikují tuto formu magie. To byl důležitý poznatek. 

Po nějaké době se v mé tmě v hlavě, která přijde kdykoli se má něco důležitého dít, objevil černý kámen. Černý, oblý, nestejnoměrný kámen. Zároveň s tím se objevilo poznání, že mám hledat symbol černého kamene. 

Šli jsme s Kojotem ven. Potřeboval koupit šroubek a já hledala. Symbol černého kamene. Kámen sám? Kyvadlem mi to na kameny v prodejně kamenů nešlo. V prodejně elektro jsem koupila skvěle vyvedené číslo nula za dvacku ze dřeva, černě namořené a vyřezávané, ale ani to nebyl symbol černého kamene.

Kojot mě pořád lákal ke květinářstvím, že tam můžu najít to, co hledám. Nu což... Ne, že bych mu nevěřila, třeba v květinářství najdu to, co hledám. No, moc optimistická jsem nebyla. Ovšem hned na začátku kyvadlo řeklo, že to tady je, ukázalo to na které poličce, která byla samozřejmě ta nejvyšší a já hledala kámen. Žádný tam ovšem nebyl, byly tam tři orchideje a jedna hliněná váza s bavlníkem. 

Ke mně chtěl bavlník. Nechápající, ale respektující, jsem si jeden vykývala, koupila a odnesla. 

Bavlník jako symbol černého kamene. 

Bavlník sklízí v těžké dřině černí dělníci, tak to bylo odjakživa. Bavlníkové plantáže obrovské rozlohy, to, že jim za to teď alespoň platí, je malá daň za tu obrovskou dřinu v černých kamenných svalech. Žoky, ve kterých se bavlna přepravuje, jsou tvrdé, jako by byly z kamene a když se namočí do vody, spadnou ke dnu a už je nikdo nevytáhne zpět (myšleno i metaforicky či právě metaforicky). Cesta černého hada (La Couleuvre Noire) může metaforicky odpovídat symbolu černého kamene, který může odpovídat obrovské práci při setí, péči, sklízení a dopravování bavlny na své pravé místo určení. Nehledě na kvalitu bavlny, která může být různá. I lidé, kteří duchovně pracují, jsou různí, jako výsledné prvky z bavlny pořízené.

Nu, nechám si bavlnu na očích, bude mi připomínat nejenom symbol černého kamene, ale také to, že pečovat o sebe musí člověk každý den... Totiž každá práce, nejenom ta duchovní, je jako opracovávání kamene do příslušného tvaru. A opracovávat těžké balvany je stejně těžké jako zpracovávat lehoučkou bavlnu.

linkuj.cz vybrali.sme.sk