Mojí přízni vykradli chatu. Už poněkolikáté. Kromě vysloužilé mikrovlnky, nářadí, všech potravin včetně brambor, těstovin a sušených polévek, maminčina oltáře s Buddhou a dalšími posvěcenými věcmi cenné magické hodnoty, také ukradli plyšového potkana a plyšového činčiláka z dřevěného domečku, který tam nechali.
Kromě jiného ukradli také set top box.
Bez ovládání.
A protože jablko nepadá daleko od stromu, uvidíte zcela jasně, po kom mám v povaze drsný a černý humor a to včetně sekernictví, vývoj událostí byl totiž následující.
"Nejvíc mě mrzí, že ukradli myšku a činčiláka." Dí maminka.
"A co ten oltář, Buddha a ty ostatní věci? To jsou pro Tebe přeci tak důležité věci..." ptám se já.
"Všechny byly ošetřené, takže se mu zle povede." Povídá bez sebemenšího emocionáního zakolísání maminka. "Koupím si nového Buddhu a udělám si nový oltář." Takže bez problému. Pro maminku. Zloděje nelituju a že mu bude ouvej.
"Míla už sešněroval plot a spravil vypáčené dveře, představ si, o chatu dál šli s krumpáčem, protože se tam jinak nedostali. U nás rozbili ještě okno a když zjistili, že je zamřížované, tak radši zničili dveře."
Aha, takže vlastně malá, oproti krumpáči rozbité chatě, zanedbatelná škoda.
"Jo a kdyby se náhodou vrátil pro ovládání od set top boxu," dodává železně maminka, "tak aby se nesplet, blbeček, a neukrad místo toho i ovládání od televize, zabalili jsme mu to do sáčku i s návodem a dali před vstupní dveře, aby už nemusel vážit tu námahu s páčením dveří..."
