Lucienne

Poslední týdny doma prožívám zajímavé noci, kdy mě budí Kojotovo mluvení ze spánku, většinou v celých větách a k věcem, které s Kojotem řešíme. Někdy jsou to i jen samotná slova, každopádně z poslední doby jsou to spíš promluvy o děsu Abyssu.

Dnes v noci to ale bylo jiné.

Hodinky ukazovaly na vteřinu přesně spojení ručiček na třetí hodině, čili čtvrt na čtyři, pro přesvědčené synchronicisty 15:15. Kojotova ruka se zvedla do výše a z ní visel náš postelový šátek, to když si občas chceme zpestřit manželské čtení knížek před spaním.  Šátek mě díky tomu hebce lechtal konci na obličeji, až mě to vzbudilo. Zajímavé je, že jsem se ale vůbec nelekla, tak sametové doteky to byly. 

Kojot pronesl: "Ano, zkusíme to, třeba Ti to pomůže. Vezmi si tenhle šátek, ať jsi klidnější."

Na to jsem si šátek z Kojotovy ruky vzala a ovázala si krk. Poděkovala jsem a byla jsem tak klidná, že mi to nedalo spát ještě hodinu a půl, načež jsem si vzala čtvrtečku prášku na spaní, abych nebděla až do svítání. Pak jsem konečně v klidu zabrala, ale některé věci jsou opravdu k vážnému zamyšlení...

Už dva dny mě totiž bolí v krku.

ZAUJALO?

Zkuste také:

Zlatíčka

Ostří

Kdo píchne injekci?

Šťastné manželství

Co to tady máš? To je f-l-i-t-r?

linkuj.cz vybrali.sme.sk