Lucienne

Letos, jako každým rokem, vyšel první adventní den příhodně na neděli, svátek klidu a míru. V neděli se většinou v domácnostech pracujících uklízí, je služba na úklid domu, chodník jsme si kartáčkem vydrhnuli minulý týden, takže je všechno v richtiku. Vytáhneme cingrlátka, zapichovátka, narveme v okolí různé pichlavé větve a můžeme se v klidu pustit do vyrábění adventního věnce, pochopitelně za zvuku koled. Komu koledy brnkají na nervy, ten si může pustit cokoli jiného, hlavně ne na nohu, zpívat se má v radosti a ne bolestně.

Můj první dospělý adventní věnec jsem si uvila před zhruba pěti lety, kdy už jsem věděla, zač je toho loket. Nikdy na něj nezapomenu, protože tenkrát se stal malý zázrak, který mi nastínil další možnou hypotézu s Betlémskou hvězdou. Betlémská hvězda se zjevila při Ježíšově narození na nebi. Hvězdu hledali astronomové, hledali jí učenci různých oborů včetně třeba Ludvíka Součka. Já ji nikdy nehledala a přesto jsem ji našla.

Před samotným uvitím věnce jsem šla do lesa, kde jsem se každého příhodného stromu zeptala, zda mi chce dát svou větvičku na věnec. Některý dal, některý ne. Každý strom si řekl, kterou větvičku mi dá. Podmínkou byl souhlas. Kdo nevěří na to, že stromy komunikují, ať to řekne svému oblíbenému stromu a uvidí sám, že se stromem už mu potom tak dobře nebude. Stromy si pamatují...

Ale zpátky k věnci. Měla jsem koupený takový jemný zlatý drátek z výtvarných potřeb a neměla žádný korpus. Věnec jsem vila z větví, které jsem navazovala od špičky do konce větve, jednu za druhou, jak šly za sebou a podle intuice. Do věnce jsem nepíchala žádné hřebíky ani napichovátka na svíčky, protože za prvé jsem na to zapomněla, stejně jako na korpus, za druhé se tím kazí vodivost, protože ať si vezmete jakýkoli živý organismus, základem je voda. Voda vede proud. Proud zesílíte cívkou, kterou upletete dokola z drátu. Pokládáte-li větve pořád stejně, máte jednoduše jednosměrný zesilovač, protože i míza proudí určitým způsobem, stejně jako voda. 

Věnec už při vití a zdobení jakoby začal svědit a kolem to začalo fičet. Pokoj se dostal do energetického víru, který se zhmotnil v tisícovkách energetických kouliček při kterých se vzduch mohl krájet.

Věnec jsem pokapala vodou a éterickým olejem z kadidlovníku.  Ovázala stužkami, ozdobila nějakými ozdůbkami jako jsou andílci, šišky a tak dále a doprostřed dala kulatý svícínek ze skla, na nějž jsem po dohodě se svíčkami nalepila čtyři svíčky různých barev, ale do každého směru speciální barva. Zapalovat se měla první východní svíčka. Zapálila jsem všechny svíčky tak, jak si řekly. Kdo nevěří, že věci si mohou vybrat svůj osud, ujišťuji ho, že jednat v souladu s vůlí věcí je základem dobrých vztahů a nerozbitnosti. Easy going soužití. 

V tu chvíli tlak vyvrcholil. Nad svíčkami se začalo blýskat, udělal se tam mrak o průměru zhruba půl metru a v energetickém víru v šedobílém mraku, který byl přibližně 15 centimetrů nad vrcholem svíček, se objevila blýskavá hvězda. Hvězda nevypadala jako klasická kometa, ale bylo to kometě podobné vyostřené třírozměrné cosi, co mělo hlavu a ohon, bylo to světelné a mělo to takové bleskové vyštípnuté střapaté bodliny, jako když je vystříhnete z hlíny nůžkami. Otáčelo se to kolem dokola své horizontální osy uprostřed mraku a nakonec to po několika minutách zmizelo a zbyl jen energetický vír a já, jak na to koukám jak puk.

Myslím si, že vití věnce a stavění vysokých svící do čtyř stran v jednu dobu jednoho dne, je pozůstatkem jakéhosi velkého magického rituálu, kdy při ploše o rozměrech domu, vysokých pracovních sloupech a s lidmi, kteří to umí, opravdu mohlo být možné kondenzovat a koncentrovat energii do takového energetického útvaru, že několikadenní svit a bouření komety nad jedním místem mohlo přilákat pozornost odevšad. Bůh ví...

Pokoušela jsem se o stejný zázrak od té doby každý rok a nikdy se mi to už znovu nepovedlo. Vždy jen energetický vír, ale hvězda ne. Nevím, okolností, které mohly něco takového ovlivnit, je nespočet. Pravděpodobně v tom hraje roli i psychická síla jedince, která je tříbená a se kterou se v takovém rituálu počítá. Tenkrát byl můj úvazek 1,0 na 24 hodin, dnes už to tak slavné není... Možná se mi to v životě povede ještě jednou, ale nevím nevím...

Každopádně – návod máte, tak to zkuste a uvidíte sami.

PŘIJĎTE, BOHOVÉ NAŠI,
POTĚŠTE NÁS SVOU BLÍZKOSTÍ
A DEJTE SVĚTLO NAŠIM OČÍM.

NECHTE TAKÉ ZAZÁŘIT SVĚTLU
V NAŠICH TEPAJÍCÍCH SRDCÍCH
A VEĎTE NÁS TEMNOTAMI ŽIVOTA
DO BOŽSKÉ JASNOSTI...

(Podle sv. Bernarda z Clairvaux)

ZAUJALO?

Zkuste také:

Vize na základě přemýšlení o partnerství

Odráží se magická mapa reality v projevech běžného života?

Setkání s egregorem Vlada Draculy

Jasnovidnost a sny

Série o neviditelném světě v časopisu Astro

linkuj.cz vybrali.sme.sk