"Nechceš nechat tyhle trenky na hadr?" Prohlásil Kojot na adresu jedněch trenek, jež po posledním praní tiše zemřely na dlouhou a příliš unavenou gumu v pase, která se nedá vyměnit.
"Ale na co. Já hadry nepoužívám. Ani nevím, na co vůbec ty naše matky a babičky spotřebovaly takových hadrů z prostěradel a triček. Nechápu." Odpovím lehce unavenou nechápavostí jeho záměru a nechám Kojota odhodit trenky do věcí nepotřebných. "V kuchyni používám takové ty pěnové čtverce, na podlahu mám taky speciální hadr a na nic jiného hadr nepotřebuji."
Odpoledne mi Kojot přinese horkou černou kávu, vrch plný namletých zrníček, což posvětím tím, že s rukou drcnu a poleji si papíry na stole. Zrníčka jsou všude, kafe taky.
Kojot iniciativně přichází o pár sekund později a v ruce má hadr na podlahu.
"Tenhle ne! To je na podlahu!" Vidím v duchu nový, čistý, sytě oranžový porézní hadr plný zrníček kafe. To fakt ne...
"A jaký tedy?" Ptá se zmatený Kojot.
Než bych mu vysvětlila Velké Tajemství Úklidu a Skrývání Vhodných Hadrů, což je tajemství, které má každá žena a na které má několik zastrčených poliček (některá i tajemnou komoru), rozhoduji se využít té mnou ráno pošlapané moudrosti ženské stezky.
"Vezmi ty trenky..."
ZAUJALO?
Zkuste také:
Když muž nemá žádné potíže s délkou
