S Kojotem to máme zařízené tak, že když je doma, tak mně nohu chytne a dělá mi závaží, o nějž se mohu opřít a dosáhnout na poslední šňůry až úplně vzadu. Je to dobré pro jistotu nás obou – já vím, že nespadnu, on ví, že mu nespadnu. Vlčačka Eliška nás vidí takto už dva roky...
Onehdá byl Kojot pryč a mně doprala pračka. Vezmu koš plný prádla, otevřu okno a sednu na parapet. Natáhnu nohu kvůli balancování a... Eliška vyskočí na postel a lehne si na postel se zadkem na mé noze.
Psí věrnost? Okoukaný zvyk, který je třeba naplnit?
Nevím... Byla to kouzelná chvíle, díky jí za ni.
ZAUJALO?
Zkuste také:
