Lucienne
úterý, 14. října 2008
Kůň řehtací
I byla přízeň v Řecku a Kojot dostal, vzhledem k tomu, že se mu líbilo autíčko na vysílačku, řehtacího koně na kolečkách. Kůň má na sobě kovboje a tak jezdil v zápalu vášně na koberci a na parketách, padal u prahů a když mu došla rovnováha a neustále řehtal.
Kojot na to koukal mírně vyděšeně.
"Co s tím, proboha, budu dělat???" Ptal se a nechápal, jak mohl z Řecka místo nějaké antické amfory či nějakého takového neužitečného kýče, dostat řehtacího koně.
"Budeš si s tím hrát!" Směju se já. "Jako s autíčkem."
"To snad abych si to vystavil vedle té čínské sošky mudrce, ta je taky z Číny." Neubrání se Kojot vlastnímu cynismu a postaví vyřehtaného koně do vitríny s vážnými a nudnými věcmi, jako jsou slovníky a čínský mudrc. "Ne, sem ne..." Zabublá přímo ďábelsky.
"Konečně jsi taky dostal něco užitečného, ne žádnou blbost!" Dorážím ho zcela vážně já. Co bychom taky dělali s dalšími věcmi do vitríny nebo s podobnými neužitečnostmi, které se tak vozí z ciziny na památku.
Odměňuje mě zvláštním pohledem, ještě zvláštnějším, než který věnuje za chvíli koni s jezdcem, který mu ho odrazí, velmi prkenně, nazpátek. Jaký pán, takový kůň.
Slovo užitečný dostává novou dimenzi.
ZAUJALO?
Zkuste také:
Komentáře (4)
Tip:
Važte dobře, na koho odkazujete a zda komentujete smysluplně.
Témata
Odkazy
Lucienne by Lucienne Poláková is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.