Lucienne

Jsem pod vodou, unikají bubliny vzduchu, ale já se nebojím. Čekám, co přijde.

Zanedlouho se přiblíží vodní bytost, žena, a ptá se: "Čeho si žádáš?"

„Nevím, pořád mám nějaké znaky s vodou a neumím je rozluštit. Potřebuji poradit."

„Voda znamená hlubiny podvědomí, hlubiny podvědomí..." Dí ona myšlenkami a zanedlouho se k ní připojí zprava více rusalek, já jsem po jejich levé straně. Berou mne mezi sebe a křišťálově modrou průzračnou vodou mne vedou někam dolů. Proplouváme vpravo nahoře od mého kruhu křišťálů, kde spí kameny v barvě čaker. Při cestě kolem se rozsvítily svými barvami do tmy.

Plujeme doprava rovně dolů až do tyrkysového sálu, kde jsou kolem dokola bytosti. Jsou takové průsvitné, naproti mně je Neptun a jeho žena – královna. Vypadají jak otec a matka – archetypy, jsou lehce do tyrkysovomodra, světlejšího odstínu. Jsou velmi velcí, asi čtyřmetroví.

Uprostřed kruhu z vodních bytostí je sedátko, takový hranol. Sednu si na něj.

„Čeho si teď žádáš?" hřmí Neptun.

Jeho žena říká:"Co pro tebe teď můžeme udělat."

Zamýšlím se a dospívám k názoru, že je potřeba dát dárek. Vždyť s sebou žádný nemám, lekla jsem se. Potom jsem sáhla do levé kapsy u pasu na zeleném saku a vytáhla prsten ze stříbrného kovu, který měl do sebe vsazený vysoký minerál barvy čirého křišťálu, vybroušený do nerozvitého, respektive polorozvitého květu lotosu. Podržela jsem ho na dlani. Z druhé kapsy vpravo jsem vytáhla prsten ze zlatého kovu, se vsazeným kamenem barvy čiré žluté, který znázorňoval již rozvitý lotosový květ.

„Přinesla jsem Vám dary." řekla jsem s radostí a předala stříbrný prsten Neptunovi a zlatý jeho ženě. Také si je tak nasadili, Neptun na pravou ruku, ona na levou. Přišlo mi trochu zvláštní, že je tam taková polarita, že si třeba muž nenasadil zlato a žena stříbro, ale obráceně.

„Ano, přinesla jsi nám dary a my Tě vyslechneme," říkají Neptunovi.

Vytahuji zpod sebe truhličku s drahým kamením, tuším, že v ní převládá zlato s broušenými krvavě rudými krystaly. Otevřela jsem ji a předala Neptunovým.

„Ano, i poradíme."¨

„Tak jo." Říkám. „Mám neustálé kontakty s vodou a nevím, co znamenají."

„Voda je temnota hlubin podvědomí, kterou prosvětluješ paprskem poznání. Momentálně se nacházíš ve velké temnotě, ale nezoufej. Podaří se Ti zvítězit včas. Neboj se, jsme s tebou. Budeme tě držet nad hladinou a budeme tě chránit. Nikdy nad tebou  voda nezvítězí, ale ty zvítězíš nad vodou a podmaníš si ji. Voda je nejzáhadnější strukturou na Zemi,  má několik skupenství a je základ života. Až prožiješ všechna skupenství, dostaneš rozřešení. Nepřestávej psát. Voda je minerál. Voda je lotos, který hledáš. Ať už ji piješ nebo s ní jinak zacházíš, voda ti ukáže, co se v tobě nalézá. Voda je zázrak Bytí. Voda je základ. Voda je intuice. Voda je vítěz i vítězství. I prohra, když na to přijde, samozřejmě. Voda je krychle. Voda jsme my. Voda je lotos i zubr. Voda jsou prsa, která zvadla. Voda je vejce. Voda je život. Muž, kterého obdivuješ i Ty. Všichni jste jedno a jedno zůstanete. Spoj se s ním a vytvořte celek, vytvořte vodní dvojici. Budete harmoničtí. Voda je krása, voda je stesk, voda jsou slzy, které mrzí. Voda je síla, která se nedá zkrotit."

„Pro dnešek konec slyšení. Čekáme tě příště. Zítra.."

„Děkuji" říkám a odplouvám nahoru do bleděmodré hladiny, kterou prosvítá slunce.

Za chvíli jsem nahoře, cákne to a já znovu dýchám vzduch.

______________________________________________________________________

Příběhy s Neptunovými gradovaly v Africe, kde jsem byla to léto, ale to už je zase na jiný příběh. Když se podívám dva roky zpět, byla to dlouhá cesta. Podívám-li se přede mne, vidím nekonečno.  

ZAUJALO?

Zkuste také:

Pro všechny, kteří prožívají temnou noc duše

Současná společnost

Duha, sabiánské symboly a přátelství

O nedokončeném obrazu

Starají se o mě

linkuj.cz vybrali.sme.sk