Lucienne

A protože je mi to divné už od doby, kdy jsem viděla první kousky povlávající na cizích mužích, hodlám se jich dotázat, odkudpak že ji to mají. Investigativnost, to je moje.

Spěchám ráno do práce a vidím tři muže, jak jdou a pokuřují si do kroku. Dva tmavé kalhoty, světlé košile, jeden šedé kalhoty a lososovou košilku, kravaty podobné ne zcela úplně Kojotovým, ale odpovídají tak zhruba. Kdo si má takové detaily pamatovat.

"Dobrý den, odkud máte tu kravatu?" Projevuji zájem o kravatu jednoho z nich. Třeba se trefím a doznám pravdy o kravatách z Aukra.

"Z obchodu, předpokládám." Muž odpovídá zcela logicky a já vidím, že žádný jadrný výsledek nebude díky mylnému zacílení.

"Tak děkuju a nashledanou," loučím se a pádím do práce.

Zpoza mne se ozve takové ublížené: "A co moje kravata? Jak se vám líbí ta?" Prostřední z nich, fešák s černými blýskavými brýlemi se zelenými postranicemi se natočil jak model a jeho černozelená kravata agresivně útočí na mé oči.

"Máte ji pěkně sladěnou s brýlemi." Odpovídám dle pravdy.

"Já vím." Zní světácky parkem. "Taky jsem ji koupil v obchodě." Dodává fešáček.

"Ano." Přitakávám. Co mám také jiného říci.

"A já? Co já? Co moje kravata? Líbí se vám?" Ozve se mladíček s lososovou košilkou a šedými kalhotami.

"Vy jste velmi pěkně sladěn, což oceňuji." Mladík se naprsí, vznešeně přejede pohledem své soky v kráse a pokývá hlavou, nagelovanou.

Není nad umění se dobře přihlásit o pochvalu čehokoli.

"Nashledanou a pěkný den," popřeji jim a odcházím. Skupinka mužů s aktovčičkami v jedné ruce a cigaretou v druhé ruce bude mít jistě dobrý den, když tak dobře začal.

linkuj.cz vybrali.sme.sk