Lucienne

Takový kontrolor, to je preciznost sama. Náš kontrolor byl ušle zachovalý šedesátník, s tak tuhou a nasprejovanou patkou nad pleší, že mu vytvářela jakousi šošolku zhruba pěticentimetrové výšky nad hlavou. Kdykoli potkani zamávali ocasy, vítr mu prosvištěl mezi lebkou a účesem. Jeho disciplinovanost se projevovala i v tom, že z jeho vlasů se nehnul ani jeden bez dovolení.

Hodinu předtím jsem přišla z nákupu, tašky se zrním, granulemi, vločkami a dalšími věcmi jsem pohodila částečně do předsíně a částečně do kuchyně. Den nemyté nádobí se projevilo zhruba desítkou skleniček všude možně. Má touha vytvářet domov byla naplněna přibližně čtyřiceti láhvemi od tvrdého alkoholu z místní hospody a deseti hodinami vaření zlatého moku – bezového sirupu. Láhve byly všude, zejména nahoře na lince. Tento týden pijeme sirup ze špatně těsnící exkluzivní láhve od Metaxy. Nicméně, zrovna to odpoledne jsem šla kolem prodejny s medovinou a dvě lahvinky na kontrolora vyčítavě hleděly, zrovinka mezi těmi všemi skleničkami a lahvemi s dalším mokem.

Aby manžel neomdlel hlady, koupila jsem žlutou kukuřičnou krupici, kterou jsem rovnou aplikovala do mléka. Výsledek byl zrovna rozjedený na našich talířích a kus kaše zbyl na sporáku, nemytém zhruba tři dny. Na koberci jsou zašlapané chlupy, protože vlčačka Eliška líná a já jsem taky líná lézt tu po kolenou denně. Koneckonců, stačí vyluxovat dvakrát týdně, se tu taky nezbláznim. Nyní aktuálně vymazlujeme nalezeného myšáčka a rozhodně mám lepší věci na práci, než tu pulírovat bejvák, kde žijeme s těmi čtyřiceti zvířaty na jedné hromadě.

Jednoduše a prostě – kontrolor překročil tašky s nákupem, pozakopl o klec s prokousaným dnem, co čeká na opravení, boty si nesvlékal. Opatrně došlapal na záchod, kde se přes koště dostal k plynoměru. Koště ohrožovalo shozením Kojotovy thelémské obrázky s magickými texty a text nejsvětější ze všech manter – a ka dua

Jednota nejvyšší zjevila se!

Uctívám velikost Tvého dechu,

Všemocný a strašný Bože,

Ty učiníš, že i bohové a smrt

Se před Tebou třesou:

Já, já tě uctívám!

Kontrolor zděšeně proplul měřícím zařízením kolem takového láskyplného textu oslovujícího všemocného a strašného Boha, opatrně šlapal nazpátek a v kuchyni uviděl ty desítky láhví, přičemž dvě láhve medoviny s jasně definovaným obsahem korespondovaly naprosto jasně s tou hromadou skleniček a hrnků. Přešlápnul dvě tašky s nákupem a po zachlupeném koberci se opatrně přiblížil ke sporáku a karmě. Karma byla špatná, i když jsme tu měli řemeslníka a ten nám na opravu dal záruku. Papír jsme nějak nemohli v Kojotově léta uklízených papírech do jednoho šuplíku najít, snad proto, že najít na povel mezi několika sty dokumenty na hromadě něco konkrétního dá trochu práci.

Už před třemi roky říkal, že tam chybí bimetalový proužek – pojistka, hřímal. Vida a my máme záruku na dva roky na kotelní trestní bezúhonnost. Od sporáku sundal ten podezřelý hrnec se žlutým pofidérním žmolkovatým obsahem a s odporem mi ho dvěma prsty podal. Uznávám, že sladká polenta není běžným českým jídlem a je podezřelá. Bůhví, jestli nejsme alkoholici, feťáci a nemocní nevyléčitelnýma chorobama včetně AIDS. Vypadá to tu na to. To má snad za trest, říkaly jeho oči a ni jeden vlas na hlavě se nezachvěl.

Škoda, že tu polentu neochutnal a nezapil skvělým bezovým sirupem – pomsta dokonalosti by byla sladká...

linkuj.cz vybrali.sme.sk