Lucienne

Proplétal se mezi jedoucími vozy s uměním mistra. Tolikrát to vypadalo, že to nevybere a ten druhý o něj nabourá... Mistr je však mistr právě proto, že to umí.

V tu dobu jely metrem dvě Romky s malou holčičkou, sotva tříletou. Pojídaly linecká kolečka ve vzácné přátelské shodě, trumfovaly se v tom, kdy která byla na tahu a kdy to bylo až do rána a drbaly chlapy. Konkrétně jeden jim měl něco koupit a lehce netrpělivě a popuzeně kritizovaly to, že to ještě neudělal. Holčička se tak dívala na jejich notování a věnovala se víc sladkému kolečku, než jí vzdálenému tématu.

Mladší žena se na dítě otočila a změnila téma. "Jestlipak víš, kam pojedeme v létě?" Holčička se na ni otočila a zavrtěla hlavou. "Budeme cestovat! Pojedeme do Německa!" 

"E?" Děvčátko se podivilo a pátravě zadívalo na maminku.

"A víš, kam pojedeme potom? Potom pojedeme do Belgie a pak... Pak do Francie." Pokračovala mladá žena emocionálně.

"E??" Znělo až lehce šokovaně od dítěte, jako když mu někdo slíbí místo sáčku bombonů celou krabici. Teď už bylo děvče úplně zaujaté tím, co maminka říká.

"A dál? Pak pojedeme do Romský unie!" Začala se matka smát a plácat se do stehen. "Víš přece, kde je Romská unie?" Děvčátko zavrtělo nesouhlasně hlavou. "V Anglii! Teta tam žije a je jí tam dobře. Pamatuješ si na tetu, ne?" Na to už holčička pokývala jako že jasně a obrátila svou pozornost k sladkosti. "Jsi přece cikánka, ne?" Pozornost děvčátka přecházela mezi sladkem v puse a otázkou maminky. Nakrčila nosík a obrátila se zpátky ke zbytku kolečka. Ženy se hlasitě zasmály a v metru směr centrum ujížděly vstříc světlé budoucnosti. Zašustil celofán a všechny spokojeně nakously další kolečko z balíčku.  

Mezitím se autobus prokličkoval mezi auty až na pomalu se posunující proudy zasekaného Nuselského mostu. Děvče zhodnotilo kriticky situaci a v odmlce mezi zábavnými historkami od piráta silnic si povzdechlo. Ne moc nahlas, ale přesto tak, aby to řidič zaregistroval. A on to zaregistroval. Přidal plyn, předstíral odbočování, vehementně přejel odbočku doprava a před žlutými vyvýšenými prahy na silnici se nacpal nešetrně do malé mezery mezi auty v koloně, zpátky do původního pruhu. Vítězně se podíval na sváděnou slečnu a z okna heroicky pronesl k neznámému řidiči: "Nemysli si, že když mám čtrnáctimetrový auto, že se sem nevejdu." Slečna se na něj obdivně usmála.

A svět jim patřil... 

linkuj.cz vybrali.sme.sk