Lucienne

Pochopitelně, jako žena vnímám signály svého těla dost poctivě, protože se mi to v každoměsíčním horizontu vyplatí. Dnešní podívání se pod pokličku však nebude o tomto zcela zjevném procesu, který je vlastní každé ženě.

Signál, na který poukáži, se ukazuje na pokožce a pak ještě různě v těle.

Pokožka, součást ochranného systému těla, který dýchá a na který se zaměřuje tolik reklam s různými krémy a jinými přípravky. Pokožka, která dokáže říci, kde se bude nacházet výzva v nadcházejícím dni. Každý den stejná a přece pokaždé jiná.

Začíná to u kůže na loktech – budu potřebovat mít tvrdé lokty či mohu proplouvat s lokty měkkými jak samet? Jsou na tom oba stejně, nebo je třeba jeden s hrubší kůží? Levý loket – zamakám si na sobě či na své ženské stránce, pravý loket – zas budu řešit něco ve vnějším světě. O výzvách vím tak den až dva dopředu, počítám-li večer, a po prožití výzvy se pokožka sama vrátí do původního stavu. Podotýkám, že kůži si ničím nemažu, přesto je většinu času hladká a elastická. Možná i proto, že preferuji na mytí vodu místo té spousty chemie s líbivými názvy... 

Vnímám také pokožku rukou, obzvláště dlaní, nové pihy či znamínka, stav kůže na nohách a ukotvení pat. Pochopitelně, je důležité celé tělo. Celé tělo komunikuje, pokud chcete naslouchat.

Vnitřní stav těla je také důležitý. Jak jsou na tom klíčové klouby? Kotníky, kolena, klouby u zápěstí rukou, které se dotýkají při modlitbě? Bolí? Co záda? Kde bolí páteř? Ptáte se těla a prociťujete si své bolesti? Mně to přišlo velmi důležité a mé tělo se mi zdá ve všech svých projevech klidnější a takové... rozumnější. Je s ním domluva.

Takže – žádná věda. Naslouchám tělu, ono to vnímá a dává mi signály, kterým opět naslouchám a které zpracovávám. Teda – snažím se. A tělo je ke mně ohleduplné. Chrání mě už tím, že mi dává najevo víc, než já sama v danou chvíli vím. Dává mi najevo, kde je či bude aktuální výzva. Systém k nezaplacení.

A proč vlastně došlo na dnešní blognutí? Má pokožka mi dala najevo, že mě cosi vysává. Možná do práce, školy a domácnosti dávám víc, než bych měla a nezbývá mi maz, míza, pro sebe samu. A tak jsem najednou lehce svraštělá a to je děsně nepříjemné. Nutí mě to přemýšlet, jak si uspořádat čas, abych své denní povinnosti plnila s radostí a ještě mi zbyl čas na své koníčky. Nic jednoduchého, to mi můžete věřit.

Teď ještě abych se nezatížila tím, že přestanu solit. To by to dopadlo...

Nemastná a ještě neslaná!

Nic takového... :)

linkuj.cz vybrali.sme.sk