Lucienne

Již po velmi velmi dlouhou dobu lidé věří, že mají svého anděla strážného, který je provází od narození do smrti.
Když jsem byla malá holka, učila mě babička modlitbičku „Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, opatruj ji ve dne v noci a buď mi vždy ku pomoci". Byla to taková mentální ochrana před nocí, která byla černá, před strašidly pod postelí a zlými sny. Šla jsem si lehnout s tím, že jsem věděla, že jsem si přivolala svého andělíčka strážníčka, který mne ochrání když budu mít strach.

Málokterý člověk, který není praktikující věřící, se modlí pravidelně, většinou se každý modlí až když mu teče do bot. Dětmi, ve škole před písemkou, počínaje a dospělými, kteří mají z něčeho strach a žádající tímto o pomoc, konče.

V dospěláckém světě se kácí v jejich lese, chodí se na svatby a na pohřby. Setkávání se smrtí se odráží i v jejich postoji k tomuto tématu.

Jak moc zůstáváme zde ve fyzickém rozměru života připoutaní? Jak moc jsme se se svou potenciální smrtí smířili a jak moc máme uspořádaný život? To vše jsou otázky, které bychom si měli položit. Už kvůli nám samotným, abychom měli klid v duši. Toto téma, téma stáří a smrti, totiž úzce souvisí právě s anděly a s dévy.

Andělé jako naši pomocníci a ochránci v životě nás stejně jako další průvodcovské bytosti hlídají, aby se naplnil náš životní plán, který jsme si přinesli na svět. Průvodcovským bytostem se také říká přivtělené duše.

Toto říkám z pohledu reinkarnace – převtělování – jedna duše prožívá mnoho životů, ve kterých se poučuje na životních situacích, kterými prochází. Tento životní koloběh duše může pochopením přerušit, respektive opustit.
Nicméně to neznamená oproštění se od kola „učení se pozitivnímu principu", jen člověk přechází do jiného světa vyšších vibrací, kde se učí praktikovat bezpodmínečnou lásku energeticky. Tento životní koloběh duše je bezvadně podaný v knihách od Marcela Vaneka – „Cesta k absolutnu" a „Sezení – otázky a odpovědi".

A jak vlastně v praxi vypadá taková pomoc déva a ukončení života fyzické schránky duše? Hodně záleží na tom, zda smrt nastala rychle nebo postupně a byla očekávaná. Je zde mnoho aspektů, násilnost – nenásilnost, vražda – sebevražda – nehoda – přirozená smrt a tak dále.

Dév nám pomáhá odebrat energii v našich energetických centrech – čakrách – tak, aby naši duši – energii – vyvedl z těla jednou z nich. Většinou je to čakra plexu, ale u lidí, kteří jsou duchovně hodně vyvinutí je dév vyvádí čakrou třetího oka nebo korunní čakrou. Postupně „světýlka odebere" a schová do jiného rozměru. Je plně přítomen a pomáhá celému procesu opuštění tělesné schránky. Někteří ho nazývají andělem smrti.

Při smrti náhlé, násilné a nebo jinak traumatické, kdy člověk není připraven odejít, se může jedno „světýlko" oddělit a protože v každé naší částečce je schovaný „celý člověk" toto „světýlko" potom zůstává na místě, kde to zná nebo kde došlo k ukončení života nebo kde se cítí povinováno být z důvodu nesplněných povinností. Ať už je to silná emoce kladná či záporná či pocit jiný.

A jsme tam, kde jsme byli. Co je nahoře, je také dole, jak řekl pan Hermes Trismegistos. Válek, nehod, vražd, silných emocí a dalších neutěšených jevů je čím dál tím více a mají čím dál tím více obětí. Člověk se pak necítí dobře na určitých místech, krajina je plná „světýlek měnících se v bytosti" jak o noci svatojánské.

Pokud člověk odpouští a je mu odpuštěno, vychází sám se sebou i se světem v klidu a míru, vznikají vysoké pozitivní energie. Naváže-li s bytostí „světýlkem" kontakt a uvede ho do vysokých pozitivních vibrací a pustí ho – zázrak je na světě. O další zbloudilou dušičku je míň a to je dobře.

Uleví se i krajině a místu jako takovému.

Seriál vyšel v časopisu Astro.

ZAUJALO?

ZKUSTE JINÝ DÍL:

Vůle, nevůle a zlovůle – která strana ničí kterou? 

Opakovaný kontakt – "Chci Tě, chceš mě?" 

První kontakt – jak na něj a jak z něj ven

Mluví k nám naši blízcí z "druhého břehu"?

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk