Být jako strom, tak na podzim sundám listí až zbyde holá koruna a kmen, kořeny zůstanou skryté a nečas se přežene mezi pár posledními neshozenými lístky jako vítr. Pokročilý podzim věští ranní mlhy, zatažené pošmourno a v neposlední řadě také modrobílé barevno spojené s blankytnými nebesy a jiskřícími ledovými vločkami, v něž se změnily bílé duchny plující oblohou. Ledový vichr prohánějící se prázdnou koulí propletených větví čekajících na jarní teplé počasí a polobotky kolemjdoucích, kteří s plášti rozevřenými spěchají vstříc jarním touhám dotýkání se čerstvě rozvitých lístků a květů.
Stromy mají svá pravidelná období ticha a odpočinku, kdy si tiše dumají a jen poslouchají praskání mrazivých příkrovů. Blogy ne. Blogy mají své dny, měsíce a roky bublání a vření v bloggerské studánce, články a komentáře zvesela přibývají a je to radost ze symbiotické koexistence bloggera a čtenářů blogu v tu danou chvíli a pro ten daný okamžik.
Avšak někdy se stane, že bloggerská studánka se potáhne mrazivým příkrovem a zamrzne. Kolem sviští vítr, chumelenice jako na Aljašce a ve studánce nastává tichý čas modrobílého světa.
Koloběh práce-studium-domácnost-péče o zvířata je neúprosný.
Modrobílý svět...
