Lucienne

Až jednou se stalo, že nás na cvičení přišlo víc mužů, než žen. Paní cvičitelka se na nás zadumaným pohledem podívala a řekla, že balony bychom si vzít mohli, když je nás málo, ale muži asi chtít nebudou. Podívala jsem se na drsnou mužskou víc než polovinu osazenstva a zeptala se: „A proč ne?"

„Protože asi nechtějí." Zněla odpověď cvičitelky. No nechtělo se mi věřit, že by se někomu nechtělo cvičit na balóně, když je to tak super a je to mnohem zábavnější, než cvičení na žíněnkách.

„Ne, vážně?" Stále jsem nevěřila. Muži nic neříkali, jako kdyby se jich to netýkalo a vidina půl hodiny zvedání končetin ve svižném rytmu na žíněnkách se blížila mílovými kroky. Rozhodla jsem se ji trochu přibrzdit a podívala jsem se na cvičitelku takovým tím pohledem.

„Když budou souhlasit, klidně budeme cvičit na balonech, není problém." Odpovídá na můj pohled a odchází do šatny něco zařídit.

„Chlapi, cvičení na balonech je výborné na zpružnění malé pánve a orgánů v ní. Potřebujete to stejně tak, jako my, ženy. Možná i víc." Dávám ze sebe všechno.

Cvičitelka se vrací a ptá se, jak jsme se domluvili. „Chcete balony nebo žíněnky?"

„Chceme balony!" Zní v ozvěně snad deset mužských barytonů...

linkuj.cz vybrali.sme.sk