"Já si nemohu odpustit dát si každý den dortík, ale ty peníze, ty peníze... Tam, kam chodím, to stojí padesát korun a to je prostě hrozný," pronesla kolegyně u stolu k nám všem. U našeho stolu mají totiž tři ze spolustolujících takový sport, že se trumfují svými slabostmi k hříškům a dorty spolehlivě vedou.
"No to je hrozný, jen co je pravda. A to ještě, že nechodíte na Kolonádu, tam jsou zákusky za stodvacet, paní. Stodvacet korun! A také jsem odpoledne byla na kafíčku v Imperialu, bez toho bych vůbec nemohla být. Dobrý kafíčko, to je základ." Trumfla ji druhá.
"Ale ta cukrárna na Kolonádě je vyhlášená, dámy. Jsou to nejlepší zákusky v celých Varech." Povídá třetí na adresu všech zúčastněných a zvlášť na tu, která utrácí jen ubohý pade.
Povzdechneme a v klidu se věnujeme obědu. V tu chvíli se ozve čtvrtá kolegyně, co ještě nemluvila: "Já jsem byla v bazénu a už to stojí sedmdesát korun na hodinu." Trumfuje dortíky zdravím a stolující ženy se podiví nad tou nehoráznou drahotou.
"Sedmdesát? Vždyť to loni stálo ještě padesát! To je ale drahota! To nevím, jestli tam budu chodit." Říká ta první a další dvě jen přikyvují.
"To snad už je lepší chodit na ten dortík za padesát, ne?" Dorážím debatu já. Holt lázeňský život je finančně náročný.
linkuj.cz vybrali.sme.sk