Lucienne

Pro všechny, co je teď napadají mechtle, tak nebyly ani techtle, mám velkou zásobu acylpyrinu (kdo nezná ten vtip: nejlepší antikoncepce je acylpyrin sevřený koleny) a navíc, jsem šťastně vdaná žena, takže všichni tlemiči, co se šťastně a bezstarostně svádivě tlemí jen projdu kolem s vidinou možné noci společně strávené, se pak tlemí sklaple a nic. Vede zatím jeden, který narovinu řekl, že zítra odjíždí a jestli s ním chceme strávit noc, máme poslední šanci. Vskutku přímý samec, jen co je pravda. Pak tu mám asi o deset let mladšího nápadníka a aby se to vyrovnalo, tak ještě o třicet let staršího, to abych měla nějakou změnu. Dokonce před skupinovým tělocvikem, když jsem visela na žebřinách a protahovala si páteř, se nápadník vymrštil a šel se taky protáhnout. Jenomže tím, že měl přes dva metry, se lehce dotknul té žebřiny, kam já si musela pracně vylézt a tak trhnul rekord tím, že se před zraky všech žen, a mužů vlastně taky, vyšplhal až nahoru a odtamtud si protáhl páteř. Prostě – jsem dobrý motivační faktor. Taky bylo pěkné, že jsem ho potkala jen v trenkoslipech, jak bloudí večer po chodbách hotelu po našem patře a když jsem se ho udiveně ptala co hledá, hledal sprchu. Vím, že je koupelna součástí každého pokoje a my sprchu máme, takže jsem namítla, že má koupelnu uvnitř pokoje a ať se vysprchuje tedy tam. Argument, že nechce pocákat podlahu, protože tam má jen vanu, mě nedojmul, takže jsem ho nepozvala do naší sprchy a pak znovu vlezl do svého pokoje a jestli se tam nešťastně tlemil do zdi, už nevím. Prostě s nápadníkama to není jednoduchý.
Ale zpátky k romantickému večeru ve dvou: Notebook tiše vrčel a já jsem otevřela Kníkání a poštěky prašivého Kojota a předčítala jsem jí jeho eseje. Ještě předtím jsem s ní prošla všechny Kojotovy obrázky a některé se jí velmi líbily. Prostě Kojot zaujal. Zase. Je jednoduše dobrej! Byl to takový ideální večer pro manželku a fanynku v jedné osobě, kdy může být hrdá na díla svého muže a prožívat tu hlubokou úctu a radost před poznáním, jaké skrývají jeho texty. A hlavně – má spolubydlící naslouchala a ptala se a rozjímala a přemýšlela. Bylo to úžasné. Když jsme spolu probíraly souvislosti komixu Duše jsou jen stíny slunečního lidu, souznění mě dojalo k slzám. Prostě bylo to super.
Kojot sice říká, že autor, který čte vlastní díla, je na tom hodně špatně, protože by si měl najít lepší koníček a neměl by se zabývat něčím tak úchylným, ale o čtení cizích děl nic neříkal, takže by asi neměl nic proti, i když ta díla byla jeho. Dostaly jsme se i k mým textům a také byly pozitivně přijaty.
Prostě to byl fajn večer.