Lucienne

"Aha, tak děkuju." Usměju se trochu zoufalecky a jdu hledat hotel. Kdyby mi řekla, že ta zeď, co ji má za zadkem, končí z druhý strany u mého nového bydliště, bylo by to srozumitelnější. Můj nový domov se jmenuje Columbus. Rozdíl mezi třemi hvězdičkami u Kriváně a dvěma hvězdičkami u Columbusu je v tom, že například vstupní dveře se u Kriváně otvírají čidlem a u Columbusu si je musím otevřít pěkně ručně. Je to obrovská výhoda, protože nejenom že můžete při bydlení v Columbusu svobodně trajdat v noci u několik kilometrů vzdálené japonské zenové zahrady, což mě už jednou napadlo, ale nikdo vás také nekontroluje při příchodu, protože máte klíče od hotelu. Už jsem tedy měla klíče od mnoha bytů a kanceláří, ale ještě mi nikdo nesvěřil klíče od hotelu. Zajímavé. Také se může stát, že vás prostě druhé čidlo přehlídne – já jsem obecně taková neviditelná – a zůstanete mezi dvěma páry dveří jednoduše nedobytně uzavřeni jako ve skleněné krychli. Tak jsem čekala, než tedy zareaguje recepce a pomyslela jsem si cosi o tom, že mně je nejlíp v jeskyni, kde je všechno na ruční pohon, protože prostě technika a já, to je odjakživa malý souboj. Další výhoda mezi depandancí a hlavní budovou je v tom, že depandance je zastrčená a je tam klid. Z mého čtvrtého patra musím koukat hodně daleko, abych viděla na kolonádu. Mám ráda klidná místa. No prostě – jsem vcelku spokojená a chybí mi tu k úplné spokojenosti jen pár velmi podstatných maličkostí – Kojot a naše zvířena. Díky častému telefonickému kontaktu se mi nestýská tak strašně moc, ale jenom moc. Těším se zpátky, domů.