Bod první ke zdolání je nalezení jídelny a domluvení se. Ještě, že už jsem zvyklá sedávat na židli místo na zemi u Kojotových nohou! Dostanu své místo a k jídlu vařené hovězí cosi, co se dá nakrájet jen s největší trpělivostí a k tomu čtyři kolečka mrkve, dva kousky brokolice a sedm hrášků. "A dostanu ještě nějakou přílohu?" ptám se.
"Je tam ještě nějaká příloha? houkne paní servírka shora na paní servírku zdola.
"Nééé," zní táhle zdola.
"Už jí máte, vidíte? To je vaše příloha!" Mrkev s hráškem a brokolicí se na mě vášnivě usmějí a hned vypadají o něco větší, krásnější a méně hladově.
"A polívka by nebyla?" Zkouším to ještě já.
"A polívkááááá?" Ten typicky otázkově zakončující hlas se opět nese asi dvacet metrů jídelnou.
"Jóóóó." Zní téměř v echu a polévka mi přistane vzápětí vedle.
"Dole je ještě studený raut, tam si můžete nabrat kolik chcete," říká mi paní servírka doplňující informaci.
Studený raut je prázdný, je skoro půl druhé a všichni už jedli.
"Jste příjezd, to víte..." dozvídám se svou novou identitu. Povzdychla jsem si a to jsem ještě nevěděla, že další den se proměním jak čerstvá houska na staré pečivo – stane se ze mě totiž včerejší příjezd.
linkuj.cz vybrali.sme.sk